Freediving na Žernovce

Už na oslavách jara v Modřanech jsme se domluvili, že pro nás Michal Enzo Rišian připraví kurz freedivingu na otevřené vodě někde v lomu. Nejprve to vypadalo, že pojedeme do lomu Bořená hora k Sedlčanům, ale nakonec jsme se rozhodli pro menší lom na Žernovce. Protože je to jen kousíček od Hradešína, dali jsme si sraz u nás. Nakonec se akce účastnila i Madla a Blanka Soukupová, Michal přivedl i svého buddyho Švadlu, takže jsme měli přímo luxusní poměr žák/instruktor. Teorii a rozcvičku jsme absolvovali na zahradě a pak se přesunuli jedním autem na Žernovku. Zatopený lom provozuje potápěčský klub, v nejhlubším místě mají ukotvené lano s bójkou, nasazené ryby, aby bylo na co koukat. Nasoukaní do neoprénů jsme začali s hloubkovým ponorem u lana. S každým metrem se zelená temnota prohlubovala, objem plic se zmenšoval. od deseti metrů dál už to jelo samo volným pádem. U dna, kde už panovalo fakt poctivé šero, se vznášela asi metrová vrstva takzvaného mlíka, vysoce zkalené vody, kde není vidět lautr nic. Nad ní se lámala teplota vody, takže se k temnotě přidal i ledový chlad. K tomu svíravý tlak, plíce už na vyrovnání nevytlačily nic, ještě si foukat do brýlí, aby oči nevylezly z důlků, zkrátka podmínky, na které si asi člověk musí nějakou dobu zvykat a trénovat je. Ale 17 metrů jsem na čtvrtý pokus pokořil, zvolna se vytáhl na hladinu a užíval si svého nového rekordu. Po ponorech jsme se ve dvojicích rozutekli po lomu, abychom si ho proplavali, podívali se, co kde je, a najednou koukáme, že už jsme ve vodě tři hodiny. Zpátky na Hradešíně jsme rozložili neoprény na zahradě, aby řádně proschly, roztopili gril, otevřeli pár lahví vína a společně rozebírali freediving do pozdních nočních hodin.