Zkrocení zlé ženy

Po delší pauze jsme opět pořídili lístky na Letní Shakespearovské slavnosti. Tentokrát byla scéna postavena na nádvoří HAMU na Malostranském náměstí, panovalo nesmírné vedro, dusno a před začátkem představení řada diváků neustále kontrolovala meteorologickou předpověď a radary, jestli z Plzně do Prahy dorazí bouřky ještě během hry, nebo až po ní. Za mě Zkrocení zlé ženy asi palec nahoru, i když do ní režie zakomponovala narážky na aktuální témata, což u klasických her s Ivčou moc rádi nemáme. Co na hru odborná recenze?

Ostrava boduje i letos s nejnovějším nastudováním Shakespearovy klasiky Zkrocení zlé ženy. S tamními herci je podle překladu Jiřího Joska vytvořil režisér Vojtěch Štěpánek, umělecký šéf Národního divadla moravskoslezského, který v minulosti působil jako režisér i ředitel v pražském Divadle Komedie. 

O Shakespearově komedii se říká, že jako první ukázala ženu jinak než coby bezbrannou a muže poslušnou bytost. Pryč je rigidní středověké smýšlení; žena renesance, zde vzpurná Kateřina v podání Kristýny Leichtové, je nezávislá, samostatně myslící postava.

Její tvrdohlavost, hubatost a skoro až obhroublost podává herečka s gustem. Zároveň ji však nezapomíná obdařit důležitým sex-appealem, čímž pomáhá divákovi pochopit, proč si právě ji vybral Petruccio (Josef Kaluža). Herecké dvojici se mezi postavami podařilo vybudovat jiskřící napětí a jejich dialogy patří k tomu nejlepšímu, co Štěpánkova inscenace přináší. Není toho přitom málo. Režisér se odvážil hru podat v původní variantě, tedy včetně často vynechávaného úvodu, který naznačuje, že diváci celou dobu sledují divadlo na divadle. 

Jakási středověká ochotnická společnost tak hraje o osudech sester Kateřiny a Bianky (Izabela Firlová) před jedním nedůvtipným opilcem (Jiří Sedláček). Štěpánek kus pojal jako studii takového souboru, který se musí za každou cenu podbízet divákovu vkusu a bojovat o jeho pozornost. Inscenace proto hýří silnou nadsázkou, která je však podána v takových mezích, že letnímu hraní sluší. Herci se přitom nebojí dvojsmyslných narážek ani komického poskakování po pódiu.

Dvouapůlhodinové představení navíc okořenila živá hudba skupiny okolo jejího autora Nikose Engonidise. Členové kapely vedle hudebních čísel svými nástroji trefně podbarvují i jednotlivé činoherní scény. Štěpánek závěr trochu poupravil, aby Petrucciovo finální podrobení Kateřiny nevyznělo nevhodně.

Ostravské Zkrocení zlé ženy celkově sází na živelnost, veselost, spontánnost, důvtip i krásu hlavních představitelek. Je tak v důsledku oslavou ženství se vším všudy.