Domácí vězení

V neděli vyhlásila vláda celostátní "domácí vězení", smí se jen do práce, k doktorovi a na nákup, jinak nichts, doma budeš, aby se čínské viry nešířily víc, než doposud. A basta! Holky už mají školy zavřené od minulé středy, vypadá to, že na neurčito. Ivče i mně zaměstnavatelé nakázali práci z domova, leč i toto má mouchy. Ivče se nešlo přihlásit včera, mě se to nedaří dnes celý den. Halt na to nejsou podniky připravené.
Protože jsme dnes s Alicí jeli na vyndavání stehů po operaci, museli jsme se vybavit rouškami, bez nich se nedá téměř nikam. Večer jsme zkoušeli pár zaručených návodů na bezpracné roušky, naše pokusy ale skončily naprostým nezdarem. Jediná Alice si ji dokázala vyrobit sama a dnes i použila, byť se jí při tom intenzivně mlžily brýle. Já vzal za vděk běžeckým šátkem, který posloužil stejně dobře. Takže jsme na Hradešíně všichni čtyři a snažíme si nelézt na nervy. Zatím to ujde... 
Domácí vězení je ale i příležitostí dát do pořádku některé odkládané věci. Napříkad jsem se po dlouhé pustil do generálního úklidu mého šuplíku s foťáky, kabely, nabíječkami a všemožným haraburdím. A narazil jsem na nečekaný poklad v podobě starého popsaného bloku, kde na předsádce Alice kdysi nechala vzkaz, proč odchází z domova. Když jsem to v Jablonci ukazoval mamce, ta zase vytáhla Aliččino přání dědovi, Obojí velmi vtipné.