Petr Sís: O létání a jiných snech

Mamka byla s tetou Mášulou na couračce po kulturních akcích v Praze. Chtěli zajít do DOXu v Holešovicích na výstavu ilustrací a obrazů Petra Síse, leč v onen den (úterý) zrovna měli zavříno. Pro velký zájem byla výstava prodloužena do 24. února a my se na ni s Ivčou vypravili na poslední chvíli v sobotu dvacátého druhého. Pro mě byl do té doby Petr Sís naprosto neznámý pojem, ale jeho ilustrace a obrazové knihy mě zcela uchvátily.
K výstavě píše Magdaléna Čechlovksá z Aktuálně.cz:
Autorské knihy Petra Síse určené dětem vždy měly zvláštní kouzlo, pro které je brali vážně i dospělí. Pověst českého emigranta, jenž zná cenu lidské svobody, a přitom neztratil pouto k vlastní zemi, zesílila ve chvíli, kdy jeho novinová kresba reagující na úmrtí Václava Havla začala žít vlastním životem. Podle obrázku vznikla rozměrná tapiserie nazvaná Letící muž, kterou zafinancovali hudebníci Peter Gabriel, Sting, členové kapely U2 a umělkyně Yoko Ono. Modrobílý, tkaný obraz s příznačným červeným bodem je nyní hlavním exponátem velké výstavy Sísových děl nazvané O létání a jiných snech. Ta se koná v pražském Centru současného umění DOX.  Divák si na ní uvědomí absolutní prostupnost mezi dobrou dětskou literaturou a ideály, o nichž sní dospělí. A které vůbec nejsou odstřižené od života. "Zeď se s nástupem Vladimira Putina a se vším, co se začalo dít v Rusku, zase začala celosvětově hodně prodávat," říká Petr Sís o 12 let staré autobiografické knize, nejprve vydané anglicky. Sís na ní pracoval v době, kdy se ho vlastní děti začaly ptát na emigrantský původ. Nedokázaly například pochopit, proč se někdo, komu vadil komunistický režim, prostě nesebral a neodjel pryč.



Dotek perka nebo štětce
Propojení výstavy letos sedmdesátiletého umělce žijícího v New Yorku s nadcházejícím 30. výročím sametové revoluce dává smysl, i když přímočaře angažovaná je pouze jeho kniha Zeď - jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Výstava se zaměřuje ještě na čtyři Sísovy autorské publikace, které představuje výběrem originálních kreseb i jejich mnohonásobnými zvětšeninami projektovanými na zdi. "Díky tomu může vyniknout každý detail. I ten nejjemnější dotek perka nebo štětce," říká Michaela Šilpochová, která výstavu vytvořila spolu s Leošem Válkou a Ivanou Brádkovou. Velké zvětšeniny a výběr prací dělají dojem také na umělce. "Ukazují nejen to, co dělám. Reprodukují pocity, které se snažím vzbuzovat," zmiňuje Sís.
Výstava začíná ilustracemi z knihy Ptačí sněm, inspirované perským eposem ze 12. století. Petr Sís k tomu přímo na zeď galerie nakreslil klíčovou scénu: proměnu básníka v dudka. Dudek je v knize moudrým ptákem, který kolem sebe shromáždí veškeré ptactvo a povzbuzuje ho k dlouhé cestě přes sedmero údolí za největším z králů, bez jehož rad ptačí druh nepřežije. Dlouhé putování přečká jen 30 ptáků, které na konci čeká jezero. V odraze vodní hladiny zjistí, že králi jsou oni sami a odpovědi na velké otázky musejí hledat v sobě. "Sněm ptáků vyšel v roce 2011 nejprve v Česku. Přinesl jsem knihu jako dárek Václavu Havlovi, když se právě tady, v Doxu, slavily jeho narozeniny. Snažil jsem se mu vysvětlil, že on je ten dudek, který vede všechny ostatní," vzpomíná kreslíř na poslední setkání s bývalým českým prezidentem, který několik měsíců nato zemřel.



Chlapec, který stále kreslil
Zřejmě nejslavnější Sísovou knihou je Zeď, vyprávění o chlapci, který uprostřed vší socialistické propagandy neustále maloval a poslouchal hudbu. "Všechny věci, které působily na můj život a které jsem pokládal za důležité, jsem se pokusil nakreslit. Je to kondenzace snů o Lucerně, bigbítu, o Americe," vypočítává autor a ukazuje na rudou barvou vyvedené hlavouny v čele se Stalinem. Na jeho prsou místo medailí visí obrázky dětských hrdinů: Čuka a Geka nebo Meresjeva. Na jiném místě se mladík v létacím stroji pokouší překonat zadrátované hranice. Obrázek z knihy je převedený do animace. "Ty vznikly v souvislosti s připravovaným dokumentárním filmem o Petru Sísovi, který točí jeho bratr David Sís. Bude se jmenovat Sny o toulavých kočkách," vysvětluje Michaela Šilpochová z Doxu a pochvaluje jednoduchost animace. "Připomíná mi to mé vlastní animované filmy," doplňuje výtvarník, který se původně po vzoru otce, režiséra Vladimíra Síse, chtěl stát filmařem.



Zlatý medvěd za Hlavy
Petr Sís v roce 1974 absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou videoklipem k písni kapely Blue Effect nazvaným Mimikry. O šest let později dokonce získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu za krátký animovaný snímek Hlavy. Díky tomu v roce 1982 dostal nabídku výboru olympijských her v Los Angeles, aby natočil jednu ze sportovních znělek. Získal i povolení vycestovat do USA, odkud už se pak do socialistického státu nevrátil až do roku 1989. "Americký pas jsem dostal sedm měsíců před listopadem 1989," říká Sís v sále věnovaném další jeho autobiografické knize, Třem zlatým klíčům. Zvětšenina kresby malostranského domu, v němž Sísovi žili, vzbuzuje vlnu vzpomínek. "Přijel jsem do Prahy se svou budoucí ženou v září 1989 a vzal jsem ji na Malou Stranu v domnění, že je to tichá čtvrť. Připojilo se k nám ale asi 60 lidí s kufry. Ukázalo se, že jsou to lidé z východního Německa. Tak jsme jim ukázali, kde je západoněmecká ambasáda." Sametovou revoluci prý už sledoval zase z Ameriky. Také kniha o Praze Tři zlaté klíče vznikala zkraje 90. let na dálku. Sísově ženě se zrovna narodila dcera a výtvarník je nechtěl nechat doma samotné. "V New Yorku jsem maloval Nerudovku za pomoci pohledů. Google ještě neexistoval. Něco je výmysl, ale hodně věcí se podobá," říká autor a vzpomíná, jak obtížná pro něj ta kniha byla. "Zavolala mi jednou paní Onassisová. Nevěděl jsem v první chvíli, že jde o bývalou první dámu Ameriky," říká Sís o Jacqueline Kennedyové Onassisové, která v té době byla významnou nakladatelkou. "Řekla, že by se mnou ráda udělala knížku. Protože byla chvíli předtím inkognito v Praze na návštěvě u prezidenta Havla, navrhla mi, aby to byla kniha o Praze."

Černá kočka
Sís byl prý ze zakázky trochu nesvůj. "Vůbec jsem nevěděl, jak to mám uchopit. Řekl jsem si, že to udělám velmi konzervativně. A když se to nebude líbit, tak mi alespoň zůstane ukázková knížka pro případ, kdyby mi chtěl někdo další dát práci." Tři zlaté klíče jsou příběhem Pražana, který se nemůže vrátit domů, protože na dveřích visí tři zámky. Klíče získá ve třech různých staropražských příbězích, do kterých jej doprovází černá kočka. "Když dnes koukám na všechny ty prokreslené, vyškrabané detaily, zdá se mi to až chorobné," směje se autor, když zkoumá zvětšeninu své kresby. Na knize pracoval rok, nakladatelka už začala být netrpělivá. "Když jsem to konečně odevzdával, potkal mě snad nejkrásnější americký zážitek. Bylo to v únoru, jel jsem za nakladatelkou do výškové budovy. Její kancelář asi ve 44. patře měla výhled na celý New York. Zapadalo slunce, město se rozsvěcelo a ona rozložila všechny mé obrázky po zemi. Ke každému se skláněla a byla z nich dojatá," vzpomíná na zadostiučinění český kreslíř. Kniha šla do tisku, ale bývalá první dáma Kennedyová se vydání už nedožila. Zemřela v květnu 1994. "Tři zlaté klíče vyšly o dva měsíce později a měly obrovskou publicitu právě proto, že to byla poslední kniha, kterou připravila," dodává umělec.



Tapiserie z letiště
Třetí a poslední knihou, která má autobiografické rysy, je Robinson. Inspirován je vzpomínkou na dětství, kdy Petr Sís šel na maškarní ples převlečený za svou oblíbenou románovou postavu. Spolužáci se mu ale vysmáli. Chlapec v knize z pocitu ponížení onemocní. Doma v posteli usne a zdá se mu, že jej loď unáší na pustý ostrov, kde zažívá pocity nezávislosti a svobody.



K nejpůsobivějším na výstavě Sísových děl v pražském Doxu patří sál věnovaný nedávné publikaci Pilot a Malý princ. Vyšla před pěti lety, vypráví o spisovateli Antoinu de Saint-Exupérym.



Mezi ilustrace autoři přehlídky umístili i tapiserii Letící muž, kterou zapůjčili z tranzitního prostoru pražského Letiště Václava Havla. "Trvalo 3,5 tisíc hodin, než ji v jihofrancouzské dílně podle návrhu Petra Síse utkali," doplňuje Bill Shipsey, zakladatel programu Art for Amnesty, který náleží pod neziskovou organizaci zabývající se lidskými právy Amnesty International. Právě Shipseymu padla do oka Sísova kresba, kterou krátce po smrti Václava Havla otiskly na titulní straně Hospodářské noviny. "Když pak vláda odsouhlasila přejmenování pražského letiště Ruzyně na Letiště Václava Havla, rozhodli jsme tapiserii věnovat českému státu," říká Billl Shipsey a zmiňuje, že v tom byla určitá taktika. "Věděli jsme, že tehdejší prezident neměl svého předchůdce příliš v lásce a obávali jsme se, že se záměr na přejmenování letiště ještě zvrátí," dodává Shipsey. Za jeden z důvodů, proč nápad z doby úřadování prezidenta Václava Klause vyšel, považuje fakt, že vznik tapiserie sponzorovaly světové hudební celebrity. Dílo na výstavě působí velkolepě. "Na letišti jsem se k tomu nikdy nemohl dostat blízko. Tady se toho mohu dotknout," uzavírá spokojeně Petr Sís.


Comments

Popular Posts