úterý, února 13, 2018

Lyžovačka v Nassfeldu

Letos se nepodařilo jet dohromady s ostatními kamarády, kteří měli jarňáky o týden dříve, než Praha 10. Alici jsme vzali na tři dny ze školy a v sobotu se rozjeli o něco dál na jih, než kam jsme byli zvyklí, totiž do korutanského Nassfeldu. Na tento lyžařský areál jsem neslyšel nic než chválu, tak jsme se dost těšili. Fajnové a poměrně levné ubytování jsme našli přes Booking.com v nedalekém Weißbriachu u sympatického Angličana, kterého už Anglie přestala bavit. Tři dny, trojí počasí. Neděle nám nadělila absolutně kýčovité podmínky. Modrá obloha, dobrá viditelnost, sluníčko celý den, do toho přiměřený mráz, takže sníh netál. Ten byl navíc všechen přírodní, pojezdili jsme si na něm přímo luxusně. Předpověď počasí se pak naplnila a v noci začalo sněžit. Ráno jsme koukali, že napadalo asi patnáct centimetrů a ze zamračené oblohy se sypalo stále. Sice to byl sníh prachový, na svahu se teploty pohybovaly kolem mínus sedmi stupňů, ale bylo ho moc a to se nejezdí snadno. Mraky nás co chvíli zahalily do bílé mlhy, což nám lyžování moc neusnadnilo. I tak jsme najezdili čistých 28 kilometrů a zdrchaní se odpoledne dovalili do chalupy. Alice usnula hned po příjezdu, vzbudila se až v jedenáct, když jsme se ukládali ke spaní s Klárou. Poslední den byl polojasný a nejvíc mrazivý. Drandili jsme na oblíbených svazích, zahřívali  se v baru kakaem a svařákem a na konci dne jsme překvapení napočítali šestatřicet najetých kilometrů. Alici celé tři dny bolely kolena, mě všechno, jen Klárka si na nic nestěžovala. Ale stálo to za to. Nassfeld je skutečně korutanským lyžařským kllenotem, kam se vyplatí zajet.
Video z lyží: https://youtu.be/eyOVsa8WwaI


neděle, února 04, 2018

Vycházka s Pipinem

Přes noc padal sníh a nad ránem se vyčasilo. Probudili jsme se do pohádkově bílé krajiny všude kolem a před obědem jsme se s holkama a s Pipinem šli provětrat na pole.

sobota, ledna 20, 2018

Zlatá svatba v Přelouči

Přeloučští rodiče se dočkali zlaté svatby a na rozdíl od Jabloneckých na ni nezapomněli. Tak jsme se tam v lednu všichni sešli a poveselili.

sobota, ledna 13, 2018

Schladming

Opět tradiční třídenní lyžovačka ve Schladmingu, tentokrát bez Moma a Vaška, kteří se ve Francii vzdělávali ve freeride.

neděle, prosince 24, 2017

Vánoce 2017

Ještě dva dny před štědrým dnem ležela na zahradě a vůbec všude vrstva sněhu a mohli jsme si dělat naděje na bílé Vánoce. Jenže teploty se vyšplhaly na deset stupňů a čtyřiadvacátého nebylo po sněhu ani památky. Bílá se proměnila na všudypřítomné bláto a podle toho jsme na tradiční vycházce do lesa ke stromečku vypadali. Jak jeskyňáři. Ale stromek jsme ozdobili, ořechový likér popili a procházka nám udělala dobře. Odpoledne jsme pouštěli ořechové lodičky, lili voskové "olovo", všichni budeme mít štěstí, přátel, peněz a dobrodružství plný příští rok. Super. Během roku nám Martin Šára nadělil tři rybí hlavy včetně jiker. A vzhledem k tomu, že holky kapra nejedí, neměli jsme důvod celou rybu pořizovat. "Díky, jsem vám za to hrozně vděčná", ocenila to Alice, ochránkyně veškeré zvěře. Holkám jsme koupili kusy lososa, my s Ivčou si pořídili candátí filety, které byly naprosto vynikající. Letos možná naposled proběhla Vánoční mše pod vedením současného faráře pátera Lacha. Kolují zvěsti, že by měl být odvelen někam jinam, tak uvidíme. Rozhodně  se při mši opět projevil v plné parádě. Doporučil nám dávat si po ránu cígo a sklenku rumu, popsal do detailu porod panny Marie, pak sjel motlitbu proti potratům a basta, finito. Pod stromečkem jsme toho našli spoustu. Největší legrace byla, když si Alice brala balíček s vysněnými činkami, který vážil čtrnáct kilo. Hekala jak stará bába, ale ještě v noci si je naskládala a cvičila, až ji na Boží hod ruce bolely.

sobota, prosince 16, 2017

Třebechovické betlémy

Klára je na lyžáku v Alpách, Alice je doma se zánětem močáku, tak jedeme do Přelouče s Ivčou sami. Má to výhodu - můžeme rodiče nabrat a vzít je do Třebechovic, abychom se tam podívali do muzea betlémů a na známý Proboštův betlém. Trochu nás překvapil počet aut, která totálně zacpala místní louku předělanou na parkoviště. Asi táhnou nejen betlémy, ale i poměrně povedený vánoční trh na místním náměstí. A opět ňaminky - uzeniny, klobásky, bramborové placky, preclíky. A svařák, jak jinak. Vstupné na trhy zahrnuje i vstupenku do muzea se sympaticky rozsáhlou výstavou betlémů. Malé papírové, typické pro tento region, hliněné, i vyřezávané, jejichž majstrštykem je Proboštův dřevěný betlém se spoustou pohyblivých figurek.

sobota, prosince 09, 2017

Vánoční trhy v Görlitz

Dovezli jsme do Jablonce dárky, poobědvali společně Na Baště a odpoledne za vydatného sněžení pokračovali severním směrem. Nedávno jsem v nějakém článku o oblíbených filmových exteriérech viděl fotky z Görlitz a mezi nimi i jednu z vánočních trhů. Moc pěknou. Tak hezkou, že jsme se na vlastní oči chtěli podívat, jestli to odpovídá skutečnosti. Chumelilo ještě v Liberci, ale jak jsme přejeli hranice a Polskem jsme se blížili Zhořelci, sněhu ubývalo a ubývalo a v samotném městě pak po něm nebylo ani památky. Po chvíli kroužení jsme našli místo na parkování hned vedle brány do Altstadtu a vnořili se mezi stánky a návštěvníky trhů. Úzké uličky, zachovalé středověké domy, nevelké rynky, to vše dává vánočním trhům útulnou domácí atmosféru. Většina stánků nabízela nějaké dobroty, od bratwurstů, přes lívance, langoše až k českým trdelníkům. A do toho samozřejmě neodmyslitelný Glühwein. Obešli jsme vše a posilněni nakoupili krásnou vánoční hvězdu. Těch mimochodem bylo město plné a vůbec celý region až k českým hranicím. Teď nám svítí v kuchyni mezi andílky.

pátek, listopadu 17, 2017

Vinný sklep u Štěpánka

Dalo se nás dohromady deset lidí z Hradešína, Ivča sjednala vinný sklep u Martina Štěpánka ve Valticích. Kolem jedné hodiny jsme se Šárovými dorazili do Lednice. Protože restaurace na oběd přetékaly lednickými návštěvníky, raději jsme nejdřív zašli do zámeckého parku a trochu se ohřáli v tropickém skleníku. Po krátkém rozjezdu v místní vinárně jsme kolem šesté sestoupili do Štěpánkova sklípku. Martin Štěpánek, toho času předseda vinařského svazu, byl velmi hovorný, ke každému ze svých vín toho dost napovídal a mnohem víc kolem dění ve Valticích a co všechno kde dělá, až některé ženy pomalu začaly panikařit, že si vůbec nepokecají. Naštěstí mu přišla do kvelbu ještě jedna nehlášená návštěva a rozdělil svou pozornost i na ni. Vína byla výborná, ohromili jsme ho velikostí objednávky, lahvoval nám to ještě ráno po snídani. Jako detox jsme si udělali krátkou procházku vinicemi kolem kolonády na Rajstně, počasí i výhledy byly příjemně podzimní.

čtvrtek, listopadu 02, 2017

Spokojenost

A: "Já jsem se svým tělem spokojená. Vyrostly mi vlasy, vyrostly mi prsa a nasvalila jsem...."

pondělí, září 18, 2017

Čtyřicet ananasů

"Jenom v matematice si běžný člověk koupí čtyřicet ananasů!", zhodnotila Alice úroveň příkladů v učebnici.

sobota, září 02, 2017

Divokej Bill - Lobkowicz Tour 2017

Závěrečný koncert tour Divokýho Billa tradičně připadl na Úvaly. Alice dlouho nechtěla jít a ohrnovala nos, pak ale zjistila, že tam budou mraky jejích kamarádů a nakonec se nemohla dočkat. A prý to bylo "super". Já si to myslím taky. Až na to, že tím super mám na mysli samotný koncert, kdežto Alice možnost být se svýma. Do Úval dorazila i parta našich kamarádů, s Momem jsme si téměř vyšlapali cestičku ke stanu s Jamesonem, Divokej Bill kromě osvědčených fláků dal i pár písní z nové desky Tsunami a byl z toho velmi povedený sobotní večer.


čtvrtek, srpna 31, 2017

Letní Letná 2017

Po loňské pauze, kdy jsem poslední dny prázdnin trávil s holkami na kolech v okolí Třeboně, jsme tentokrát zůstali v Praze a měli šanci se dostat na Letní Letnou, konkrétně na vystoupení kanadského Cirque Alfons se svým kusem Barbu (Vousy), kteří byli hlavními hvězdami letošního festivalu. Spíš než artistickými vystoupeními, při kterých se tají dech, nás doslova rozválcovala neutuchající energie kanadských dřevorubců, nápaditá živá hudba a témeř bezprostřední kontakt s účinkujícími. Shodli jsme se, že toto byl cikrus, který v nás zanechal kvalitní vryp. Více v recenzi Vladimíra Mikulky:

Nový cirkus už v Česku dávno není kuriozitou pro pár zasvěcenců. Právě naopak: v posledních letech patří - pokud bychom se chtěli vyjádřit ošklivou manažerštinou - k nejdynamičtěji se rozvíjejícím segmentům kulturního trhu.
Je tedy zcela logické, že se i v této oblasti důrazně hlásí o slovo soubory provozující cosi jako pop. Globálně proslulá a mimořádně výdělečná novocirkusová fabrika jménem Cirque du Soleil je sice stále bezkonkurenční jedničkou, zdaleka však není jediná.
V menším měřítku to můžeme pozorovat i na domácí Letní Letné: mezi zahraničními hosty se letos ocitly jak ryze komorní soubory typu Atelier Lefeuvre & André nebo Escarlata Circus, tak profesionálně odvedená show Barbu (Vousáči) v podání kanadského Cirque Alfons.
Na ambiciózní, divadelně pojatý nový cirkus lze v případě Cirque Alfons v klidu zapomenout; desetičlenný soubor (včetně trojice muzikantů) ani náznakem nesměřuje k nějakému hlubšímu sdělení nebo komplikovanějšímu tvaru.
Hezky postaru na diváky valí jedno efektní artistické číslo za druhým a celou produkci koření ty nejosvědčenější prostředky: halasná hudba, přímočarý humor a bonusově též dávka erotična. Hraje se sice s plnou vážností, skoro po každém výstupu však přijde malé odlehčení, kratičká veselá vsuvka, zavtipkování s publikem či dvojsmyslná narážka.
Zřetelným cílem Barbu je nenechat publikum vydechnout; tempo, ve kterém se střídají nejrůznější akrobatické disciplíny, je přitom skutečně obdivuhodné. Kolečkové brusle, pozemní akrobacie, lidské věže, žonglování, Cyrovo kolo, teeterboard, ale taky třeba žertovná scénka s dvojnickou loutkou nebo kouzelnické číslo typu "dívka v krabici".
Z čistě technického hlediska sice účinkující nepředvádí nijak špičkové výkony, jsou však tak trochu v pozici atletických desetibojařů, u kterých obdivujeme především univerzalitu.
Cirque Alfons si velmi dává záležet také na tom, aby účinkující k tradičním postupům přidal i něco nečekaného. Takže se například kromě tradičních kuželů žongluje s pivním sudem, jednu z dvojice dívek ostatní akrobati používají jako švihadlo (doslova, včetně přeskakování) a muž, který rotuje v Cyrově kole, má kolem pasu velkou diskokouli.
"Něčím navíc" je i erotická atmosféra. V kouzelnickém čísle vyleze dívka z krabice nejen celá, ale taky obnažená, pozemní akrobacii dámy provozují v sexy bikinách (bubenice navlečená v šantánovém korzetu k tomu práská bičem) a pánové, kromě toho, že jsou mužně vousatí, odehrají velkou část představení pouze ve slipech.
Výsledkem je představení, které si dokázalo jako obvykle mimořádné vstřícné pražské publikum doslova omotat kolem prstu. 
Barbu je produkce, již lze bez velké nadsázky označit za novocirkusový bulvár. Je ovšem sympatický tím, že nic nepředstírá, a po technické stránce i co do schopnosti nabídnout publiku to, na co nejvíc slyší, je provedený se skutečnou profesionální jistotou, což není ani zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát. 
Pokud by celá Letní Letná nabízela pouze tituly tohoto typu, asi by to nebylo příliš zábavné. Zároveň ale není důvod, proč by se měl dramaturgicky široce rozkročený novocirkusový festival popově laděným kouskům vyhýbat.

sobota, srpna 26, 2017

Tábor Rabí 2017

Holky se vrátily plné žážitků, Alice složila zkoušky a jako jediná z celého tábora letos povýšila na lodivoda. Že si to náležitě užily je vidět i z těch pár fotek, co se objevily na FB stránkách LDT Rabí.