úterý, února 05, 2019

Hauptbahnhof Hamburg

Mezi úzkým výběrem nominací na letošní soutěž Sony World Photography Awards mě v kategorii Kreativní foto do očí praštil tento zajímavý snímek hamburského hlavního nádraží. Poznal jsem ho na první pohled...


neděle, ledna 20, 2019

Na běžkách v Jizerkách

Holky překvapivě ani moc neprotestovaly, když jsem navrhl, že bychom si mohli udělat pohodový běžkařský výlet a pak odpoledne zaskočit na návštěvu k jablonecké babičce. Autobusem jsme se vyvezli od Jablonexu do Bedřichova. Všude haldy sněhu, mráz na stromech vykouzlil jiskřivé rampouchy, modrá obloha, slunce, podmínky byly ideální. Lyže jsme nazuli až na Královce a na pláních se zase trochu zacvičili. Bylo znát, že holky loni ani jednou nevyjely. Občerstvení na Slovance otevřené nebylo, takže jsme museli popojet až do Horního Maxova k Toníčkovi. Měli jsme štěstí, u jednoho stolu čekala tři místa právě na nás, jinak bylo vše obsazené. Nacpaní smažákem jsme se vydali dál. Bohužel Alici začala hodně bolet kolena, jen se vlekla. Tobogán jsme raději sestoupali bez lyží, drželi jsme s Alicí basu. Dál z Jindřichova k jabloneckým sádkám už to zase šlo téměř bez plužení. Problémy s koleny jsou mrzuté, nějak si nedokážu představit, že by měla Alice na sjezdovkách v Alpách celý den pérovat. Ani ona ne, dva dny po Jizerkách mi v kalendáři pozvánku do Alp odmítla...


pondělí, ledna 14, 2019

Zapadaný Schladming

Předpověď počasí na tři dny, co jsme měli v Rakousku lyžovat, neslibovala nic než sníh, sníh a sníh. A to už tam mocně padalo několik dní. Už cestou tam jsme se vezli výhradně po zasněžených silnicích a dálnicích, dopravní značky ve Schladmingu radily nasadit sněhové řetězy. Ty jsme nikdo neměli, ale čtyřkolky nás spolehlivě dovezly až do Rohrmoos-Untertalu. Na první den lyžování jsme zvolili Planai a to jsme neudělali dobře. Na kopci nebyly v provozu tři hlavní vleky a na zbytku se tvořily ukrutné fronty lidí. Po takové první zkušenosti jsme vzali roha a přesunuli se na sousední kopec Hochwurtzen, kde byly podmínky výrazně lepší. Nového sněhu se na sjezdovkách válely hromady, mávalo to s námi a večer jsme měli lyžování plné kecky. V neděli jsme rovnou přejeli na Reiteralm. Lidí pramálo, sněhu hodně, ale nedělaly se na sjezdovkách boule a přírodní sníh držel lyže spolehlivě. Parádní poježdění, sice makačka, ale užívali jsme si to. Celou noc na pondělí se z oblohy bohužel mocně sypalo, i ráno nevypadaly podmínky zdaleka ideálně. Jedno auto ohlásilo, že na lyžování už kašlou a jedou domů. Naše čtyřka se s rozhodováním chvíli prala, ale jakmile jsme zjistili, že je pár lanovek zavřených, usoudili jsme, že se s tou spoustou sněhu nebudeme za drahý peníz rvát, beztak nás z těch dvou dnů všechno bolelo, a jeli jsme do Prahy všichni.

úterý, ledna 01, 2019

Top Ten 2018

LITERATURA
Robert Fulghum - Drž mě pevně, miluj mě zlehka - příběhy z tančírny Century

HUDBA
Barbora Poláková Ze.mě (2018)

FILM
Nagano Tapes (dokument) - Ondřej Hudeček (2018)

Silvestr 2018

Nebýt sousedů, tak jsme snad na Silvestra s Ivčou sami. Holky si domluvily svoji zábavu, Klára v Úvalech, Alice na Hradešíně. Ale i tak se nás sešlo dostatečně, abychom si zahráli hry a dobře se pobavili. Tentokrát jsme hraní Kufru vyměnili za doporučenou hru Párty Alias muži vs. ženy. Popisování slov mužského a ženského světa týmem opačného pohlaví přineslo spoustu veselých okamžiků. Tuhle hru chlapi o píď vyhráli, zato v hádání skrytých obrázků pohořeli, možná taky proto, že na ně zbyl Martin sám, když po půlnoci Standa odpadl. Ohňostroje na Hradešíně byly fajn, dokonce i naše zvěř to přečkala bez větší hysterie.


pondělí, prosince 31, 2018

Miloš Čermák - ohlédnutí za rokem 2018

Sociální sítě Miloše Čermáka: Byl to dobrý rok. Uplynulých 12 měsíců v titulcích, pocitech a zážitcích
(Hospodářské noviny, 28.12.2018) 

Leden

První den roku lidé na mém Twitteru odpovídali na dvě otázky: jestli pro ně byl rok 2017 lepší než rok 2016 a jestli si myslí, že rok 2018 bude lepší než ten dosavadní. A znovu se potvrdilo, že jsme většinou optimisté. 62 procent lidí hlasovalo, že rok 2017 byl lepší než ten předešlý, a 61 procent uvedlo, že 2018 ho překoná. Zúčastnilo se necelých tisíc lidí.

A málem se to potvrdilo hned v lednu! Titulek Blesku 22. ledna zněl: "Klause uvěznil v Alpách sníh. Kalamita mu znemožnila návrat do Prahy." Spiknutí "levicové nehody" se nakonec neukázalo tak hrozné, exprezidentovi se podařilo dostat zpět do Česka. Stihl hlasovat v prezidentské volbě a také poskytl rozhovor deníku Metro.

"Mozek typického Pražana není stejný jako mozek průměrného občana České republiky mimo toto velkoměsto," prohlásil. A své pozorování amatérského neurologa doplnil ještě o vysvětlení, proč tomu tak je: "V Praze je nejmenší počet těch, kteří se živí prací svých rukou a kteří při tom dokonce musí stát."

Republiku ovšem víc zajímala prezidentská volba. Deník Expres přinesl rozhovor s Táňou Fischerovou a opatřil ho pozoruhodným titulkem: "Havel by byl zděšen a umřel by znovu."

Stejně je zajímavé, kolik lidí žije v představě, že zemřelí nemají v nebi − nebo kdekoli jinde − na práci nic lepšího než sledovat situaci svých pozůstalých. Nebo dokonce politickou situaci! "Co tomu asi říká Havel" a "Jestli to Havel vidí, je nešťastný", říkáme často. Pravda je taková, že když jste v nebi, můžete dělat milion jiných věcí. Zvlášť když jste někým jako Havel. Panebože, vždyť zná osobně Miloše Formana nebo Franka Zappu! A vy myslíte, že místo toho, aby si se Zappou zahrál na rumba koule, bude sledovat český politický spektákl?

Jo a v lednu také dočasně zavřeli Libeňský most.

Únor

Policie vyhlásila pátrání po páru, který z hypermarketu v Hradci Králové odcizil 139 kondomů a 21 kusů lubrikačního gelu s jahodovou příchutí. Zda někdo dvojici zachycenou bezpečnostní kamerou poznal, bohužel nevím. Server Novinky.cz přinesl mnohem smutnější zprávu, a to s titulkem: "Žena v autoškole měla zaparkovat, vystresovalo ji to tak, že zemřela." Stalo se v čínské provincii Ťiang-su.

A jedna soukromá zprávička: K nám domů přišel opravář myčky. Podíval se nejdřív na ni, pak přísně na mě a zeptal se: "Že vy tam dáváte špinavé nádobí?!"

Březen

Spousty lidí sdílely fotku bývalého premiéra Bohuslava Sobotky za ČSSD, jak jede metrem s aktovkou a smutně se dívá z okna. Na tom obrázku bylo něco až lehce jímavého. Jako by se až teď, skoro po 30 letech, vrátil z výletu do politiky. Na něj se vydal v prosinci 1989, když jel původně na setkání fanoušků sci-fi, ale vystoupil o pár stanic dřív. A vyzkoušel si všechny žánry, jen ne sci-fi − od komedie až po tragédii.

Já se vydal na cesty nejen podzemní dráhou, ale také vlakem. Pendolinem z Prahy do Ostravy a pak zpět. V polích někde mezi Pardubicemi a Kolínem vlak prudce zabrzdil. Stojíme. Asi za deset minut vagonem prochází průvodčí. "V sousedním voze někdo zatáhl za ruční brzdu. A ostatní ho kryjí," informuje nás. "Možná by to z něj šlo vymlátit," navrhne asi třicetiletý muž sedící přes uličku. Je hezké, jak se v lidech vždy v pravý čas vzedme občanská povinnost!

Duben

Švédsko po osmi letech opět zavedlo povinnou vojenskou službu, obdobný zákon později schválila i francouzská vláda. V Česku zůstává armáda plně profesionální. Jak ostatně potvrdil titulek serveru iRozhlas: "Pandury, které se srazily s fabií, budou mimo provoz tři roky. Bojeschopnost není ohrožena, tvrdí armáda."

Server Pornhub.com zařadil Horní Polici na seznam prémiových míst s garancí porna zdarma. Podobnou čest má například rakouský Fucking, americké městečko For Dick, italská La Vagina, francouzský kanton Le Tampon, kanadská obec Dildo či německý Petting. Místní lidi mezinárodní pozornost přesto nepotěšila. "Dokážu si představit situaci, kdy bych to označil hanobením jména obce," řekl poněkud krkolomně médiím místostarosta.

Tato země není pro tlustý. "Tlouštíci nesmí do pecí," zněl titulek Blesku. Podle zprávy některá krematoria odmítají přijímat mrtvá těla s váhou nad 200 kilogramů. Důvodem je vyšší riziko požáru pece.

A abychom ještě potěšili hezké lidi. "Hezcí lidé s větší pravděpodobností věří tomu, že život je fér."

Květen

Zemřel Philip Roth, jeden z nejlepších spisovatelů "literárního" 20. století a autor skvělého citátu: "Život je velmi krátké období v historii, kdy jste naživu."

Titulek v Kladenských listech ze 16. května zněl: "Manželé souložili v Kladně na diskotéce, hrozí jim vězení." V textu mimo jiné obrazně "pokrčí rameny" mluvčí policie, se slovy: "I takové případy Policie České republiky řeší."

O den později policie uzavřela ještě vážnější případ, po delším pátrání. Titulek na serveru Domácínoviny.cz zněl: "Muž půl roku onanoval ženě před dveřmi. Až nyní ho policisté dohonili." Bez komentáře.

Květnový je také osobní postřeh z podvečerního Karlína. K němu předznamenám, že celý život vidím sám sebe jako svobodomyslného a tolerantního člověka. Ale pak za teplého jarního večera cestou z práce potkám chlápka v žabkách, bílých kraťasech, fialovém tričku a s koženou brašničkou, kterou má křížem přes rameno… a celé mé pracně budované sebevnímání je v háji.

Červen

Jak už bylo napsáno, Francie schválila znovuzavedení povinné vojenské služby. V Česku panuje k této otázce tradičně rozporuplný vztah. Asi každý, kdo vojnu absolvoval, uznává, že to byla donebevolající ztráta času. Ale na druhé straně existuje poměrně rozšířený názor, že "vojna dělá z mužů chlapy". Nechal jsem lidi hlasovat na Twitteru, přišlo necelých 800 hlasů a výsledek byl povzbudivý: pro znovuzavedení vojny v Česku se vyslovilo jen 23 procent dotázaných.

Brněnská rubrika iDnes.cz přinesla zprávu s titulkem: "Porno ničí čím dál víc vztahů, nejvíc onanují vysokoškoláci." Což zní logicky. Zajímavé je, že tento titulek ovšem už na serveru nenajdeme. Někdo ho dodatečně změnil a místo "onanují" tam je "mu holdují".

Červenec

Kde jste byli před 49 lety, když Buzz Aldrin a Neil Armstrong udělali své první kroky na Měsíci? Tak zněla otázka jednoho z uživatelů Twitteru v den výročí přistání prvních lidí na Měsíci. "Já byl na Měsíci," zněla odpověď jiného uživatele. Jménem Buzz Aldrin.

Andrej Babiš v talkshow Jana Krause řekl, že v Agrofertu mají "lopatkovou teorii". Protože věří na genetiku. "To je zásadní kádrová teorie, že když si děcka hrajou na pískovišti, tak ti lídři to tam už říděj. A ti uťáplí sedí v rohu a tak to je pak celej život."

Václav Klaus mladší se vyznal ze svého vztahu k tradiční rodině. Tu mají tvořit jeden muž a jedna žena, v případě VK ml. pokud možno každých několik let jiná.

A konečně malý návod, jak chytře nabídnout rezignaci. Filipínský prezident řekl, že odstoupí, pokud kdokoli dokáže, že Bůh existuje.

Uznejte, že přísahat na zdraví svých dětí je proti této kulišárně učiněná žabařina.

Srpen

Poslední pondělí v srpnu jsem vyprodal divadlo Studio Dva na pražském Václavském náměstí. Zhruba 600 diváků. Byl to stand-up věnovaný tomu, že mi ten samý měsíc bylo padesát. Důležitost tohoto počinu předznamenal o pár dní dřív můj oblíbený komik Bill Burr v rozhovoru s deníkem Washington Post. Ten se ho zeptal na roli komika ve společnosti.

"Bože, já jsem jen tancující opice. Když to půjde dobře, tak vás rozesměju, a vy se budete hodinu smát a bude vám dobře."

Bill Burr je nyní na evropském turné a v lednu přijede do Prahy. Potěšilo mě, že jeho představení je o tom, jak mu bylo padesát.

Září

Ještě k té padesátce, a omlouvám se všem, kteří mají pocit, že jsem je tímto svým životním jubileem otravoval už moc.

Charles Darwin vydal své stěžejní dílo O původu druhů, když mu bylo padesát. Leo Goodwin v padesáti založil svou firmu Geico. Ronald Reagan byl do první politické funkce zvolen v 55 letech. Plukovník Harland Sanders prodal první licenci na svou restauraci s kuřecím masem v 62 letech.

Michal Horáček mi v létě při rozhovoru řekl: "Teprve za soumraku jsou vidět hvězdy. Když jste v jasu mládí, tak spousty věcí nevidíte. Ale když se začne stmívat, všimnete si spousty věcí, které kolem vás byly vždycky, ale vy jste je pouze neviděli. Padesátka je nejlepší věk, věřte mi!"

Je září, teplý pozdní letní večer, a já sedím ve svém oblíbeném baru Gulden Draak na Novém Městě. U sousedního stolu je kluk, který se snaží sbalit stejně starou holku. Je jim mezi dvaceti a třiceti.

Řeší jakýsi problém mladého muže v práci. Nevím to jistě, ale zdá se, že dostal výpověď.

Ona říká: "A nemůže to být tím, že jsi to nějak podělal?"

Odpověď přichází okamžitě. "Blázníš? Udělal jsem fakt naprostý maximum. Ale on je mrtvej muž, jestli mi rozumíš. Padesát plus, žádná šance se s ním domluvit. Tyvole, tyhle starý lidi jedou podle úplně jinejch algoritmů."

Zvedne pivo a dlouze se napije.

Říjen

Česká tisková kancelář přinesla zprávu ze zahraničního tisku, a to s titulkem: "Asi největší vůl světa žije na severu Španělska, váží dvě tuny." Mimochodem, být velký je výhoda, což autor tohoto textu − 206 centimetrů a 99 kilogramů − kvituje s povděkem.

Agentura Bloomberg o měsíc později píše: "Velká kráva neskončila na jatkách. Protože je moc velká." Kráva Knickers je černobílá stračena a váží 1,4 tuny.

Jestli někdo nebo něco dokáže porazit porno, pak je to had, pokud možno smrtelně jedovatý. Potvrdilo se to 4. října, zároveň se známým faktem, že Praha je prostě jiná než zbytek republiky. Zatímco ve všech krajích bylo nejvyhledávanějším termínem na Seznamu "porno", v hlavním městě to byla "mamba královská". Hada uprchlého chovatelce však nakonec nenašli na Seznamu ani Googlu, ale na stromě v nedaleké zahradě.

Listopad

Zprávy z regionů. 26. listopadu v Brně: "Muže uvěznila jeho vlastní postel, zavalený matrací hodiny volal o pomoc." O den později v Pardubicích: "Žena volala hlídku na hlučného souseda, senior vyháněl červotoče rokenrolem." V Praze se obyvatelům města dostalo ujištění, že Libeňský most se bourat nebude.

Prosinec

Server Lidovky.cz přišel s titulkem odhalujícím další velkou genderovou nespravedlnost: "Je v češtině pes víc než žena? Mateřský jazyk straní mužům, upozorňuje socioložka." Na vysvětlenou: když napíšete, že žena a pes šli na procházku, je gramaticky správné měkké i, protože pes je životný a rodu mužského. Doplňme jen, že když jde na procházku muž a kočka, nepíše se nic, protože taková situace nikdy nenastane.

Server Týdeníkpolicie.cz projasnil příchod zimy titulkem: "Muž v Brně klečel uprostřed křižovatky a tvrdil strážníkům, že je v Praze. Předtím prý vypil láhev piva Braník."

A v Brně zůstaneme. Producentka Kamila Zlatušková v moravské metropoli vyfotografovala ceduli na jednom z podniků ve středu města:

"Z důvodu protančené podlahy zavřeno."

Vřelo to také ve světě showbyznysu. Kytarista Keith Richards oznámil, že přestává pít alkohol. A Robert Rosenberg, bývalý pornoherec a dnes boxer, vyzval ředitele televize Jaromíra Soukupa, aby se mu postavil. V ringu.

A z dalších titulků: "Otužilci šli na Sněžku ve spodním prádle, dolů je snášeli záchranáři", a úplně na závěr: "Časopis pro bohaté končí, došly mu peníze."

Přeji vám z celého srdce, ať je nový rok 2019 stejně dobrý jako ten, který právě končí.

pondělí, prosince 24, 2018

Vánoce 2018

V deset hodin Pipin s Miou napřeli do vodítek, až za nimi Alice s Dendou vlály a neomylně nás vedli do hradešínského lesa. Tam nás jako v předchozích letech čekal stromek k ozdobení. Ještě na něm tu a tam visela zčernalá uschlá mrkev z loňských Vánoc.
Tento rok je Štědrý den skutečně pohodový a beze spěchu, snad poprvé od té doby, co jsme na Hradešíně. Starý farář byl totiž nahrazen mladším a ten hned zkraje oznámil, že vánoční mše po kostelích dělat nebude. A basta. Tím pádem jsme měli dostatek času na tradiční pouštění skořápkových lodiček, odlévání vosku a štědrovečerní večeři jsme s klidem zahájili až v půl osmé.



pátek, prosince 21, 2018

Kaprobraník 2018

Na pátek před Vánocemi připravili borci z Braníku tradiční kaprobranické setkání. Byť přes den nepříjemně pršelo, rozdělali oheň pod grilem, vyvrhli na dvacet kaprů, sešpendlili klobásky, uvařili guláš a svařák a kávu, lidi donesli cukroví a vánočky a štóly, věci do tomboly, dopisy Ježíškovi a taky kytary a housle na zpěvy vánočních koled a bylo veselo.


sobota, prosince 08, 2018

Pečeme cukroví

Příbuzní z Východních Čech se sjeli do Hradešína, abychom společnými silami nadělali nějaké základní cukroví. Já si vzal na starost pitný program, který je mi mnohem bližší. S pomocí vína, aperol spritzu a bublinek se vše zdařilo, došlo i na hry a večer pak na tombolu dárků v ceně maximálně do třiceti korun českých.


sobota, listopadu 17, 2018

Pozdní dušičky v Přelouči

Před obědem jsme zašli zažehnout svíčky do přeloučského kolumbária a na hřbitov. Svérázným počinem bylo oprašování hrobu “Hurychovi a Kuchařovi”, který na své nájemce zatím čeká. Světlo jsme na něm nezapálili.
Během siesty se rozproudila žhavá debata na téma výchova, poslušnost, odmlouvání apod. O vyvrcholení se postarala rozparáděná Klára: “Taky vám furt nepředhazuju vaše chyby. A ŽE JICH NENÍ MÁLO!!!”

pátek, října 26, 2018

Sklípek u Štěpánka

Sice nám loni vinař Štěpánek doporučoval, že máme nejlépe přijet v květnu nebo v červnu, že na podzim ještě nové víno není úplně hotové a staré je vypité. Jenže jaro uteklo jak voda a my se spolu se sousedy nakonec dali dohromady zase až v říjnu. Ve valtickém sklepě u Štěpánka bylo opět milo a veselo, ochutnali jsme vína starší i letošní, naobjednali si bedny s sebou domů, aby bylo co pít na Vánoce a na Silvestra. Dopoledne nám Štěpánek doslova vnutil návštěvu prý vyhlášeného bistra Drogérka v Mikulově, kde skvěle vaří. A skutečně, nejen vaří, ale celá atmosféra podniku, který vznikl na místě bývalé drogerie, je  velmi příjemná. Venku beztak pršelo, na velké procházky po městě to nebylo.


středa, října 24, 2018

Mnoho povyku pro nic

Jako podzimní představení jsme zvolili Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic, kterou má v repertoáru naše oblíbené Divadlo v Dlouhé. Moc se nám líbilo. I Alici, která se doma nad "Čespírem" ofrňovala, ale vtipné scény ji dokázaly rozesmát.
Recenze Hany Švarcové z Topzine:
Divadlo v Dlouhé uvedlo inscenaci Mnoho povyku pro nic anglického velikána Williama Shakespeara. Pod režijní taktovkou Hany Burešové se však žádné velké renesanční drama neodehrálo. Více než 400 let stará hra dostala moderní sako a styl jako z jachtařského klubu jí jde k duhu. Ačkoli napsal William Shakespeare hru Mnoho povyku pro nic již roku 1599, nic, co by bylo v textu obsaženo, nebrání přenesení příběhu do jakéhokoli historického období. To učinili také režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek při úpravě hry pro potřeby Divadla v Dlouhé. Hra je, dle jejich slov, aktuální v mnohém i dnes. Kdo by jednu z nejlepších komedií Williama Shakespeara neznal. Příběh Beatricie s jazykem ostrým jako tisíc pečlivě nabroušených břitů a Benedika, který se s ní může směle poměřovat a bohatě toho využívá. A dále příběh mladé lásky Claudia a Héry, kteří jsou krátce před svatebním obřadem krutě obelháni a podvedeni. V neposlední řadě stojí příběh strážníků, kteří do hry z prostředí vysoké honorace vnášejí kapku čistého plebejství.
Na inscenacích Divadla v Dlouhé může divák vidět, že to hereckému souboru skvěle šlape. Ani Mnoho povyku pro nic není výjimkou. Tandem Burešová – Otčenášek, Shakespearův text a herci z Dlouhé – to jsou jistoty, na něž lze vsadit kdykoli. Ovšem jejich spolupráce znamená pro diváka příjemný divadelní zážitek.
Inscenačnímu týmu se podařilo inscenaci Mnoho povyku pro nic vyšperkovat do nejmenších detailů. Ať už jsou to kostýmy, velmi funkční scénické řešení (autor David Marek) nebo maximální využití rekvizit při vtipných pointách. Díky drobným náznakům (medaile z pětibojařské soutěže, ranní běh) se divák neubrání dojmu, že se jedná také o jeho život, mnohdy povrchní a plochý. Precizní a čisté zpracování inscenace jen dokazuje, že v Dlouhé ovládají řemeslo na jedničku.
Shakespeare napsal komedii, ale v Dlouhé ji právě dokonalým zpracováním povýšili na komedii, kterou chcete vidět znovu a znovu. Mohou za to i důmyslně vypointované vtipy. Za všechny jmenujme ten s deštníkem, který sevře Benedika, když na něj kuplíři líčí osidla lásky.
Význam nesoucí detaily jako změna barvy vlaječky u moře. V první části, kdy se seznamujeme s postavami, plánuje se svatba a Benedic s Beatricií po sobě střílejí ostrými, je barva vlaječky bílá. V části druhé, když dojde k pomluvě a z chystané svatby sejde, vlajka získává barvu smutku, tedy černou. V závěru, když se všechny milenecké páry opět potkají, září na převážné bílé scéně vlajka v barvě červené. Jde o drobnou věc, která však svědčí o precizním zpracování výtvarné stránky inscenace.
Po technické stránce nelze inscenaci Mnoho povyku pro nic vytknout zhola nic. A stejně tak je to s inscenací i po herecké stránce. Herci na jevišti působí sehraně, divákům je v hledišti příjemně. Helena Dvořáková a Marek Němec zvládají obě předepsané polohy, zamilované i intelektuální singels, s přehledem. Vlastimil Zavřel v roli policisty Dagoberta víří poklidné hladiny života smetánky svým zemitým projevem a absurdními přeřeky. Mistr kuplíř don Pedro v podání Jana Vondráčka zase působí značně distingovaně, čímž jen dovádí k dokonalosti společenské ukotvení inscenace.
Velkým pozitivem inscenace je také živá hudba, která znamená pověstnou třešničku na dortu zejména v momentech, kdy smetánka slaví. Drahé šampaňské teče proudem a párty jede na plné obrátky.
O kladech inscenace Mnoho povyku pro nic by se dalo hovořit ještě dlouho. Ovšem je třeba zmínit, že se vyskytl také jeden problém, a to ten, že inscenace brzy končí.

Mnoho povyku pro nic, Divadlo v Dlouhé, autor: William Shakespeare, režie: Hana Burešová, hrají: M. Hanuš, J. Vondráček, T. Turek, M. Němec, J. Meduna, J. Wohanka, Č. Koliáš, F. Cíl, M. Veliký, V. Zavřel, M. Potoček, P. Lipták, K. Sedláčková-Oltová, H. Dvořáková, M. Turková a další.

sobota, října 20, 2018

Třeboňský půlmaraton

Silva Nortica skončila, Petr přišel s nápadem zaběhnout si místo toho na podzim půlmaraton v Třeboni. Že by měl ubytování přímo na náměstí, že je to rovinka a taky první ročník. Takže kdyby se závod líbil a osvědčil, mohli bychom ho běhat od samého začátku. Vyjít ze vrat baráku přímo pod startovní bránu byl skutečně luxus. Přihlášeno bylo asi 1600 lidí rozdělených zhruba půl na půl mezi maratonem a půlkou. Start v 11:15, čtvrt hodiny za maratónci. Přestože jsem chtěl běžet víc na pohodu, abych to hned v začátku neutavil, tempo peletonu bylo samozřejmě od prvních metrů ostřejší, asi 5:30. Tepovka mi postupně lezla výš a výš až do nezdravých výšek. Tak jsem si řekl, kašlu na to, bude to buď a nebo, a běžel dál v tempu, které nakonec mělo průměr 5:36 a cílovou branou jsem proběhl o 18 vteřin dřív, než odbila druhá hodina od startu. Kompletní výsledky jsou zde


pátek, října 05, 2018

Prodloužená

Došlo i na Alici, alespoň co se tanečních týká. Do Vánoc chodí každý pátek do sokolovny v Českém Brodě. A první prodloužená vyšla na 5. října. Moc nám to připomnělo některé scény z filmu Hoří má panenko. Rodiče s lahvinkou vína, puberťáci se výrazem "trapný". S Alicí jsme si zatrsali waltz, blues, dementní mazurku a bylo po parádě. Teď až na věnečku.


neděle, září 30, 2018

Podzimní vandr na Ötztalské feraty

Po čtyřech letech jsme do batohů opět naházeli sedáky, feratové sety a vyrazili do rakouského Ötztalu zkusit nějaké ty ferátky. Nejteplejší počasí předpověď slibovala na pátek a proto jsme jako první cestu zvolili Kühtai panorama Klettersteig, kde se leze 450 metrů v severní stěně Pockkogelu  až na jeho vrchol ve výšce 2807m. Přestože byl místy ve stínu sněhový poprašek a dokonce led, dalo se lézt jen ve dvou vrstvách triček. Úseky s obtížností D/E nás zahřály dostatečně. Blankytná obloha, odpolední slunce a panorama Alp všude kolem se postaraly o nádherné vyvrcholení. Jen sestupová cesta do údolí k autu byla nekonečná a útrpná.
Druhou feratou, vzdálenou jen příjemných pět minut od parkoviště za obcí Längenfeld, byl Reinhard Schiestl Klettersteig. Velmi strmá 200m vysoká stěna s maximální obtížností D, sice dobře jištěná s mnoha stupy, ale nic pro jedince se strachem z výšek. Dopolední oblačnost se zvolna rozplynula, a když jsme vylezli na vrchol a rádi se nechali zlákat celoročně otevřenou hospůdkou, slunce už na zahrádce zahřívalo masivní lavice a orosené pivo nám přišlo k chuti.
Poslední jištěnou cestou byl krásný a pohodový výstup k Lehnerskému vodopádu. 170 metrů s maximálně céčkovou obtížností. Jen Momo našel po projuchané noci síly k éčkové převislé variantě přímo podél padající vody. My ostatní jsme v klidu dostoupali až k lanové lávce natažené přímo nad ústím vysokého vodopádu. Ta byla pěknou tečkou za příjemným výstupem.