sobota, dubna 14, 2018

Jarní oslavy v Průhonicích

Hosting letošních rodinných akcí připadl na Průhonice a v sobotu před polednem jsme se u Kašperků sešli v kompletní sestavě. Počasí letos přálo,  na sluníčku jsme se i potili. Hostina byla jak má být, přibral jsem asi tři kila.


úterý, dubna 10, 2018

Alice a její 15. narozeniny

Už večer holky přemýšlely, jak a čím Alici ráno překvapit. Balónky už byly, apríl taky... pak ale dostaly nápad, aby se k probuzení přidal i Michal. Klára se s ním pěkně na tajňačku domluvila, že se před školním autobusem zastaví. Ještě v noci Ivča dohlédla na to, aby se Alice oblékla do pyžama a ráno ve třičtvrtě na šest jsme budili se svíčkami zapíchnutými do tvarohového koláčku. Překvapení vyšlo. Klasickou oslavu a dárky jsme ale nechali až na večer po práci. Horší to bylo s ozdobením dortu. Číslice se nedostávaly. "Pětku nemáme, ale sedmnáct tam je!", spokojeně hlásila Klára, když se probírala krabicí s dortovými svíčkami. Nakonec se Marlenka ježila patnácti dortovkami a všechno dobře dopadlo.


sobota, března 10, 2018

Macbeth - Too Much Blood

S návrhem jít na Macbetha přišla ségra během Vánoc. "Je to v angličtině, ale v hrozně primitivní!", trochu nás vyděsila. Ale kývli jsme. Jak se termín představení blížil, vyšly v novinách nominace na Cenu divadelní kritiky a inscenace Macbeth - Too Much Blood podle scénáře a v režii Davida Jařaba Divadla Na zábradlí byla jednou z nich. Bohužel taky tou dobou na Ivču sedla chřipka a tak za ni zaskakovala Klára. Já, nedotčen dramaty Williama Shakespeara, jsem si raději v pátek večer pustil filmové zpracování Macbetha a koukal jak blázen na ta jatka. V divadelním provedení sice krev nestříkala, ale hodně se o ní mluvilo a vraždili se tam úplně stejně jak v originále. Angličtina nevadila, byla záměrně velmi jednoduchá, jen slova, výkřiky a primitivní věty. Představení bylo na mrňavé scéně divadla dost působivé a nakonec tu cenu divadelní kritiky dostalo.

sobota, března 03, 2018

Bruslení v Jablonci

Týden mrzlo až praštělo, všechny rybníky zamrzly, i jablonecká přehrada. Tak jsme využili situace, jeli se podívat na babičku s dědou a odpoledne na přehradě nazuli brusle. Led nebyl zrovna jako zrcadlo, právě naopak, samý hrbol a tak naše první kroky byly dost neohrabané a legrační. Jakmile jsme se ale rozjeli, nerovnosti ztratily na síle a my se příjemně svezli kolem celé přehrady dvakrát dokola.
Video z bruslení je na https://youtu.be/wk0hcDiVNCc

úterý, února 13, 2018

Lyžovačka v Nassfeldu

Letos se nepodařilo jet dohromady s ostatními kamarády, kteří měli jarňáky o týden dříve, než Praha 10. Alici jsme vzali na tři dny ze školy a v sobotu se rozjeli o něco dál na jih, než kam jsme byli zvyklí, totiž do korutanského Nassfeldu. Na tento lyžařský areál jsem neslyšel nic než chválu, tak jsme se dost těšili. Fajnové a poměrně levné ubytování jsme našli přes Booking.com v nedalekém Weißbriachu u sympatického Angličana, kterého už Anglie přestala bavit. Tři dny, trojí počasí. Neděle nám nadělila absolutně kýčovité podmínky. Modrá obloha, dobrá viditelnost, sluníčko celý den, do toho přiměřený mráz, takže sníh netál. Ten byl navíc všechen přírodní, pojezdili jsme si na něm přímo luxusně. Předpověď počasí se pak naplnila a v noci začalo sněžit. Ráno jsme koukali, že napadalo asi patnáct centimetrů a ze zamračené oblohy se sypalo stále. Sice to byl sníh prachový, na svahu se teploty pohybovaly kolem mínus sedmi stupňů, ale bylo ho moc a to se nejezdí snadno. Mraky nás co chvíli zahalily do bílé mlhy, což nám lyžování moc neusnadnilo. I tak jsme najezdili čistých 28 kilometrů a zdrchaní se odpoledne dovalili do chalupy. Alice usnula hned po příjezdu, vzbudila se až v jedenáct, když jsme se ukládali ke spaní s Klárou. Poslední den byl polojasný a nejvíc mrazivý. Drandili jsme na oblíbených svazích, zahřívali  se v baru kakaem a svařákem a na konci dne jsme překvapení napočítali šestatřicet najetých kilometrů. Alici celé tři dny bolely kolena, mě všechno, jen Klárka si na nic nestěžovala. Ale stálo to za to. Nassfeld je skutečně korutanským lyžařským kllenotem, kam se vyplatí zajet.
Video z lyží: https://youtu.be/eyOVsa8WwaI


neděle, února 04, 2018

Vycházka s Pipinem

Přes noc padal sníh a nad ránem se vyčasilo. Probudili jsme se do pohádkově bílé krajiny všude kolem a před obědem jsme se s holkama a s Pipinem šli provětrat na pole.

sobota, ledna 20, 2018

Zlatá svatba v Přelouči

Přeloučští rodiče se dočkali zlaté svatby a na rozdíl od Jabloneckých na ni nezapomněli. Tak jsme se tam v lednu všichni sešli a poveselili.

sobota, ledna 13, 2018

Schladming

Opět tradiční třídenní lyžovačka ve Schladmingu, tentokrát bez Moma a Vaška, kteří se ve Francii vzdělávali ve freeride.

neděle, prosince 24, 2017

Vánoce 2017

Ještě dva dny před štědrým dnem ležela na zahradě a vůbec všude vrstva sněhu a mohli jsme si dělat naděje na bílé Vánoce. Jenže teploty se vyšplhaly na deset stupňů a čtyřiadvacátého nebylo po sněhu ani památky. Bílá se proměnila na všudypřítomné bláto a podle toho jsme na tradiční vycházce do lesa ke stromečku vypadali. Jak jeskyňáři. Ale stromek jsme ozdobili, ořechový likér popili a procházka nám udělala dobře. Odpoledne jsme pouštěli ořechové lodičky, lili voskové "olovo", všichni budeme mít štěstí, přátel, peněz a dobrodružství plný příští rok. Super. Během roku nám Martin Šára nadělil tři rybí hlavy včetně jiker. A vzhledem k tomu, že holky kapra nejedí, neměli jsme důvod celou rybu pořizovat. "Díky, jsem vám za to hrozně vděčná", ocenila to Alice, ochránkyně veškeré zvěře. Holkám jsme koupili kusy lososa, my s Ivčou si pořídili candátí filety, které byly naprosto vynikající. Letos možná naposled proběhla Vánoční mše pod vedením současného faráře pátera Lacha. Kolují zvěsti, že by měl být odvelen někam jinam, tak uvidíme. Rozhodně  se při mši opět projevil v plné parádě. Doporučil nám dávat si po ránu cígo a sklenku rumu, popsal do detailu porod panny Marie, pak sjel motlitbu proti potratům a basta, finito. Pod stromečkem jsme toho našli spoustu. Největší legrace byla, když si Alice brala balíček s vysněnými činkami, který vážil čtrnáct kilo. Hekala jak stará bába, ale ještě v noci si je naskládala a cvičila, až ji na Boží hod ruce bolely.

sobota, prosince 16, 2017

Třebechovické betlémy

Klára je na lyžáku v Alpách, Alice je doma se zánětem močáku, tak jedeme do Přelouče s Ivčou sami. Má to výhodu - můžeme rodiče nabrat a vzít je do Třebechovic, abychom se tam podívali do muzea betlémů a na známý Proboštův betlém. Trochu nás překvapil počet aut, která totálně zacpala místní louku předělanou na parkoviště. Asi táhnou nejen betlémy, ale i poměrně povedený vánoční trh na místním náměstí. A opět ňaminky - uzeniny, klobásky, bramborové placky, preclíky. A svařák, jak jinak. Vstupné na trhy zahrnuje i vstupenku do muzea se sympaticky rozsáhlou výstavou betlémů. Malé papírové, typické pro tento region, hliněné, i vyřezávané, jejichž majstrštykem je Proboštův dřevěný betlém se spoustou pohyblivých figurek.

sobota, prosince 09, 2017

Vánoční trhy v Görlitz

Dovezli jsme do Jablonce dárky, poobědvali společně Na Baště a odpoledne za vydatného sněžení pokračovali severním směrem. Nedávno jsem v nějakém článku o oblíbených filmových exteriérech viděl fotky z Görlitz a mezi nimi i jednu z vánočních trhů. Moc pěknou. Tak hezkou, že jsme se na vlastní oči chtěli podívat, jestli to odpovídá skutečnosti. Chumelilo ještě v Liberci, ale jak jsme přejeli hranice a Polskem jsme se blížili Zhořelci, sněhu ubývalo a ubývalo a v samotném městě pak po něm nebylo ani památky. Po chvíli kroužení jsme našli místo na parkování hned vedle brány do Altstadtu a vnořili se mezi stánky a návštěvníky trhů. Úzké uličky, zachovalé středověké domy, nevelké rynky, to vše dává vánočním trhům útulnou domácí atmosféru. Většina stánků nabízela nějaké dobroty, od bratwurstů, přes lívance, langoše až k českým trdelníkům. A do toho samozřejmě neodmyslitelný Glühwein. Obešli jsme vše a posilněni nakoupili krásnou vánoční hvězdu. Těch mimochodem bylo město plné a vůbec celý region až k českým hranicím. Teď nám svítí v kuchyni mezi andílky.

pátek, listopadu 17, 2017

Vinný sklep u Štěpánka

Dalo se nás dohromady deset lidí z Hradešína, Ivča sjednala vinný sklep u Martina Štěpánka ve Valticích. Kolem jedné hodiny jsme se Šárovými dorazili do Lednice. Protože restaurace na oběd přetékaly lednickými návštěvníky, raději jsme nejdřív zašli do zámeckého parku a trochu se ohřáli v tropickém skleníku. Po krátkém rozjezdu v místní vinárně jsme kolem šesté sestoupili do Štěpánkova sklípku. Martin Štěpánek, toho času předseda vinařského svazu, byl velmi hovorný, ke každému ze svých vín toho dost napovídal a mnohem víc kolem dění ve Valticích a co všechno kde dělá, až některé ženy pomalu začaly panikařit, že si vůbec nepokecají. Naštěstí mu přišla do kvelbu ještě jedna nehlášená návštěva a rozdělil svou pozornost i na ni. Vína byla výborná, ohromili jsme ho velikostí objednávky, lahvoval nám to ještě ráno po snídani. Jako detox jsme si udělali krátkou procházku vinicemi kolem kolonády na Rajstně, počasí i výhledy byly příjemně podzimní.