pondělí, září 18, 2017

Čtyřicet ananasů

"Jenom v matematice si běžný člověk koupí čtyřicet ananasů!", zhodnotila Alice úroveň příkladů v učebnici.

sobota, září 02, 2017

Divokej Bill - Lobkowicz Tour 2017

Závěrečný koncert tour Divokýho Billa tradičně připadl na Úvaly. Alice dlouho nechtěla jít a ohrnovala nos, pak ale zjistila, že tam budou mraky jejích kamarádů a nakonec se nemohla dočkat. A prý to bylo "super". Já si to myslím taky. Až na to, že tím super mám na mysli samotný koncert, kdežto Alice možnost být se svýma. Do Úval dorazila i parta našich kamarádů, s Momem jsme si téměř vyšlapali cestičku ke stanu s Jamesonem, Divokej Bill kromě osvědčených fláků dal i pár písní z nové desky Tsunami a byl z toho velmi povedený sobotní večer.


čtvrtek, srpna 31, 2017

Letní Letná 2017

Po loňské pauze, kdy jsem poslední dny prázdnin trávil s holkami na kolech v okolí Třeboně, jsme tentokrát zůstali v Praze a měli šanci se dostat na Letní Letnou, konkrétně na vystoupení kanadského Cirque Alfons se svým kusem Barbu (Vousy), kteří byli hlavními hvězdami letošního festivalu. Spíš než artistickými vystoupeními, při kterých se tají dech, nás doslova rozválcovala neutuchající energie kanadských dřevorubců, nápaditá živá hudba a témeř bezprostřední kontakt s účinkujícími. Shodli jsme se, že toto byl cikrus, který v nás zanechal kvalitní vryp. Více v recenzi Vladimíra Mikulky:

Nový cirkus už v Česku dávno není kuriozitou pro pár zasvěcenců. Právě naopak: v posledních letech patří - pokud bychom se chtěli vyjádřit ošklivou manažerštinou - k nejdynamičtěji se rozvíjejícím segmentům kulturního trhu.
Je tedy zcela logické, že se i v této oblasti důrazně hlásí o slovo soubory provozující cosi jako pop. Globálně proslulá a mimořádně výdělečná novocirkusová fabrika jménem Cirque du Soleil je sice stále bezkonkurenční jedničkou, zdaleka však není jediná.
V menším měřítku to můžeme pozorovat i na domácí Letní Letné: mezi zahraničními hosty se letos ocitly jak ryze komorní soubory typu Atelier Lefeuvre & André nebo Escarlata Circus, tak profesionálně odvedená show Barbu (Vousáči) v podání kanadského Cirque Alfons.
Na ambiciózní, divadelně pojatý nový cirkus lze v případě Cirque Alfons v klidu zapomenout; desetičlenný soubor (včetně trojice muzikantů) ani náznakem nesměřuje k nějakému hlubšímu sdělení nebo komplikovanějšímu tvaru.
Hezky postaru na diváky valí jedno efektní artistické číslo za druhým a celou produkci koření ty nejosvědčenější prostředky: halasná hudba, přímočarý humor a bonusově též dávka erotična. Hraje se sice s plnou vážností, skoro po každém výstupu však přijde malé odlehčení, kratičká veselá vsuvka, zavtipkování s publikem či dvojsmyslná narážka.
Zřetelným cílem Barbu je nenechat publikum vydechnout; tempo, ve kterém se střídají nejrůznější akrobatické disciplíny, je přitom skutečně obdivuhodné. Kolečkové brusle, pozemní akrobacie, lidské věže, žonglování, Cyrovo kolo, teeterboard, ale taky třeba žertovná scénka s dvojnickou loutkou nebo kouzelnické číslo typu "dívka v krabici".
Z čistě technického hlediska sice účinkující nepředvádí nijak špičkové výkony, jsou však tak trochu v pozici atletických desetibojařů, u kterých obdivujeme především univerzalitu.
Cirque Alfons si velmi dává záležet také na tom, aby účinkující k tradičním postupům přidal i něco nečekaného. Takže se například kromě tradičních kuželů žongluje s pivním sudem, jednu z dvojice dívek ostatní akrobati používají jako švihadlo (doslova, včetně přeskakování) a muž, který rotuje v Cyrově kole, má kolem pasu velkou diskokouli.
"Něčím navíc" je i erotická atmosféra. V kouzelnickém čísle vyleze dívka z krabice nejen celá, ale taky obnažená, pozemní akrobacii dámy provozují v sexy bikinách (bubenice navlečená v šantánovém korzetu k tomu práská bičem) a pánové, kromě toho, že jsou mužně vousatí, odehrají velkou část představení pouze ve slipech.
Výsledkem je představení, které si dokázalo jako obvykle mimořádné vstřícné pražské publikum doslova omotat kolem prstu. 
Barbu je produkce, již lze bez velké nadsázky označit za novocirkusový bulvár. Je ovšem sympatický tím, že nic nepředstírá, a po technické stránce i co do schopnosti nabídnout publiku to, na co nejvíc slyší, je provedený se skutečnou profesionální jistotou, což není ani zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát. 
Pokud by celá Letní Letná nabízela pouze tituly tohoto typu, asi by to nebylo příliš zábavné. Zároveň ale není důvod, proč by se měl dramaturgicky široce rozkročený novocirkusový festival popově laděným kouskům vyhýbat.

sobota, srpna 26, 2017

Tábor Rabí 2017

Holky se vrátily plné žážitků, Alice složila zkoušky a jako jediná z celého tábora letos povýšila na lodivoda. Že si to náležitě užily je vidět i z těch pár fotek, co se objevily na FB stránkách LDT Rabí.


sobota, srpna 19, 2017

Brod 1995

Vypadá to, že menší bráška obřího fesťáku Rock For People snad najde v Brodě důstojné místo. Vždyť to tu také původně celé vzniklo, tak aby ne! Na place jsme byli jedni z prvních, tak jsme měli možnost položit si deky na strategické místo mezi stagema. Jízdu zahájil Irčoun Travis O'Neill poměrně dobrou hudbou a mocným hlasem. Měli smůlu, že ještě na ploše nebylo moc diváků, tak měli aplaus trochu komorní. Pokáč s Voxelem nás vůbec nebavili, Debbi nám připadala nudná. Ale jinak se to slušně rozjelo. Nejprve nastoupili staří pardálové Žlutý pes a Michal Prokop s Framusem, pak na scénu vlítli čerství Circus Brothers s balkánskými žesti a s nesmírnou energií. Tu ale mílově překonala Žofie Dařbujánová, zpěvačka Mydy Rabycad, která energií přímo sršela. To už se setmělo a louka před pódiem byla zcela zaplněná. Čechomor nasadil všechny své známé pecky a jejich padesát minut uteklo jak voda. Podobně tomu bylo s Jelenem, přestože jejich frontman Jindra Polák musel kvůli zranění na noze celou dobu sedět. Tečku za festivalem udělali slovenští Horkýže slíže. Organizátor festivalu jim v Česku dělá manažera, tak mu na pozvání kývli, navíc kapela slaví 25 let a nebe nad stadiónem se proto rozzářilo efektním ohňostrojem. A že to byla tečka. Já tuhle skupinu vůbec neznal a tak mi jejich performance trochu vyrazila dech. Nezbývá, než se s jejich songy patřičně seznámit.

Více na stránkách festivalu na Facebooku.

sobota, srpna 05, 2017

Cyklistika na Novohradsku

Jako loni jsme si s holkama udělali cyklovýlet do Jižních Čech. Tentokorát jsme ale vyrazili ještě před vodáckým táborem a nikoliv k Třeboni, ale o kousek dál na Novohradsko. Jako základnu jsme zvolili z půlmaratonů osvědčený penzion Marie v Žumberku a odtud vyjížděli. Ještě v pátek po příjezdu jsem vzal holky podívat se po stopách půlmaratonu. Na kole celkem pohoda, srovnám-li to s během. Jen Alice bědovala, jak ji všechno bolí a že nemůže ani šlápnout. V sobotu jsem tedy naplánoval výlet na sever, blíž k Třeboňské pánvi, kde není tolik kopců. A skutečně jsme se v pohodě proplétali mezi jihočeskými rybníky. Až do Trocnova, kde jsme se podívali do muzea Jana Žižky. Zpáteční půlka cesty přes Trhové Sviny se už zase vinula nahoru a dolů. Já se kochal nádhernými výhledy, puberťačky to ještě neoceňují. Na neděli předpovídali déšť a skutečně jsme se probudili do vydatného slejváku. Ještě že existují meteo radary. Rychle jsme zjistili, že na Táborsku neprší a ani by v nejbližších hodinách nemělo. Udělali jsme si tedy pěší výlet podél Lužnice pod Táborem, podívali se i do starého města a když přeci jen začalo krápat, jeli jsme oklikou přes Jindřichův Hradec. Napadlo mě, že bychom si mohli výlet zpestřit prohlídkou zámku. Ve městě ale téměř nebylo, kam zaparkovat, právě tento víkend se konaly Porcinkule, tradiční pouť o první srpnové neděli. Vrhli jsme se mezi stánky, osladili si život tureckým medem a praženými mandlemi a jen tak tak jsme stihli poslední prohlídku do novější části zámku včetně rondelu. Prodloužený cyklo víkend jsme v pondělí zakončili kratší projížďkou z Nové Bytřice na Landštejn a zpět. Ano, i zde byl terén poměrně kopcovatý, ale těch třicet kiláků se dalo v pohodě zvládnout. Na hradě jsme pořídili fotky pro srovnání, když jsme ho navštívili s holkama starýma dva až tři roky. Stará lavička už na svém místě nebyla, ale to nevadí, nad tou (holčičí) změnou člověk jen kroutí hlavou...


sobota, července 15, 2017

Dovolená

Po loňských dvou týdnech v propršených Krušných horách jsme se zkusili vrátit k osvědčenému schematu hory-moře. Do kopců jsme letos moc nehrnuli, Ivča má už řadu týdnů bolavé koleno a já si to své minulý týden podvrtnul na volejbale. "Bůh existuje", nesmlouvavě okomentovala tento náš hendikep Alice. Chorvatsko jsme tentokrát pojali poněkud rozmáchle a ubytování našli dole až skoro u Dubrovniku na poloostrově Pelješac ve vinařské oblasti Dingač. Vše vyšlo báječně, více na jdemeven.cz.

sobota, července 01, 2017

Summit na Hradešíně

Po velmi dlouhé době se na neutrální půdě naší zahrady setkali rodiče Hurychovi a Sedláčkovi.


sobota, června 17, 2017

Oslava narozenin v Jablonci

Mamka slaví tři čtvrtě století. A protože nejhorší počasí bylo v Jablonci, sjeli jsme se právě tam, k bráchovi na zahradní slavnost. Zatímco ve středních Čechách teploměry ukazovaly dvacítku, z displeje u Rychnovské silnice na nás svítila jedenáctka. Ale oblečení jsme všichni měli dost, takže jsme v pohodě přežili.


neděle, června 04, 2017

Silva Nortica Run 1/2maraton

Tak nám zrušili Silvu. Dorazil e-mail od organizátorů s omluvou, že z různých důvodů SNR končí. Málo lidí, vysoké náklady a problémy s organizací. Týden na to ale přišla další zpráva, od skalních nadšenců, jestli bychom si běh nedali jen tak, neoficiálně, bez časomíry, beze sprch a bez masáží. Nadšeně jsme souhlasili a v sobotu dopoledne se nás na náměstí ve Stropnici sešlo pěkných pětatřicet lidí, většina na půlmaraton, i pár borců na celý. Teplo bylo, k poledni až moc, naběháno jsem za jaro taky neměl příliš, a tak se to projevilo i na výsledku 2:18:32. Jirka Moulík se konečně dočkal vítězství, Momo byl bronzový, tak jsme to po zbytek dne důkladně oslavili.


neděle, května 28, 2017

Pražské veduty

Doslova za pět minut dvanáct jsme se s Ivčou vydali do muzea hlavního města Prahy, kde právě končí výstava pražských vedut ze začátku osmnáctého století.  Pro mě to bylo navíc vůbec poprvé, co jsem do tohoto muzea zavítal. A asi ne naposledy - na staré mapy pražského města bych vydržel zírat hodiny. Veduty nás velmi bavily, některé z nich daly naší představivosti trochu zabrat. Dvě století historie tvář Prahy docela změnily.