CARPE DIEM

Jarní prázdniny

2012-02-26T19:45:00.014+01:00

Na jarní prázdniny jsme se tradičně odvalili do Jablonce s plánem naplno si je užít. Proto jsem první tři dny holky budil už po sedmé, abychom měli den delší a měli šanci si své zážitky náležitě vychutnat. Hlavním důvodem časného vstávání byla lyžovačka na tanvaldském Špičáku, kde dopoledne není tolik lidí a dá se tam celkem solidně pojezdit. Vyprávějte to ale holkám... "Prázdniny máme na to, abysme se pořádně vyspaly!!!". První dva dny bylo na svahu nádherně, sluníčko, teploty kolem nuly, ve středu už jsme lyžovali v mracích a tím jsme skončili, protože ve čtvrtek a v pátek regulérně pršelo a my se rádi vrhli na alternativní aktivity. Holky už byly měsíce natěšené, že pojedeme do akvaparku v libereckém Babylónu a nemohl jsem je o tuto radost připravit. Pobyli jsme tam co to jen šlo, k odchodu nás donutily až chlorem vylouhované oči, když už jsme všechno viděli jen v nádherně duhových barvách. V pátek jsme do programu přibrali Kašperkovic holky, které pobývaly v Jablonci u své druhé babičky. Nejdřív výroba šperků a obrázků v pěnčínské korálkové dílně,
pak honem na oběd do pizzerie ulicemi s horami sněhu a tudíž bez chodníků. Děda si doma vtipně zapomněl zuby, ale svoji pizzu srdnatě sežužlal. Tečkou pátečního programu byla návštěva kina Radnice, kde jsme s nasazenými brýlemi koukli na film Cesta na tajuplný ostrov. V sobotu se opět trochu vyčasilo a tak jsme si na cestu domů do Hradešína naplánovali řadu kešek. Tu jsme nečekaně ukončili, když jsme se zasekli na čtyřkové (terén) zastávce u Benátek nad Jizerou. Schovka vysoko na stromě. Alice nesmírně toužila pro ni dolézt. Když jsem ji vysadil do rozsochy stromu, skutečně se jí podařilo po větvi došplhat až k budce, krabičku vyndat a hodit nám ji dolů. Problém nastal, když jí nešlo pikslu vrátit zpátky do budky. Pořád vypadávala, dvířka se otvírala... Zoufalou Alici jsem odvolal a pokoušel se sám na strom vydrápat. Marně. Nezbylo, než krabičku schovat pod stromem a zajet do Benátek v neděli se žebříkem. Takto "zavěšený pytel" se nám při hledání pokladů ještě nepřihodil...

Mrzne a my bruslíme

2012-02-04T18:51:00.006+01:00

Mocné mrazy na všech okolních rybnících vytvořily kvalitní vrstvu ledu, holky přešly ty různé teplůtky a kašlíky a tak jsme se navlékli do vrstev a sjeli ke květnickému rybníku V Oboře. Lidí tam mohlo být pár desítek, ale rybník je to celkem velký a tak se zdál docela pustý. Hladina krásně zamrzlá čirým ledem moc moc lákala ke klouzání. Brusle jsem si vzal i já, zvědavý, jak to půjde. Šlo to. Sice trochu důchodcovsky, tvrdá bota mi bolestivě tlačila na šrouby v noze, ale tučňácky se kolíbat jsem dokázal. Na rozdíl od Alice, která byla stále v ležící poloze, až měla zadek celý otlučený. Led pokryl i říčku Výmolu, která rybník napájí, a tak jsme se mohli aspoň na kousek pouštět do kličkování mezi ostrůvky.
Jelita nejelita, odpoledne zkrátka holky musely vyzkoušet kluziště, které na hradešínském hřišti vytvořil starosta. Hustota bruslí na čtvereční metr tady výrazně převyšovala tu květnickou, to ale mládeži vůbec nevadilo. Předpověď počasí slibuje mrazivo na dalších čtrnáct dní, snad nám tady kluziště vydrží dost dlouho.

Záporno

2012-01-31T20:24:00.005+01:00

Dneska nás zaskočily zprávy, že je poslední den, kdy lze podat přiznání k dani z nemovitosti. Že jsme dělali rekonstrukci, že se nám trošičku rozšířilo zádveří, to nám nějak nedošlo. Stačil jeden telefonát na finanční úřad, aby bylo jasno: "Rekonstrukce? Loni? A užíváte, jo? Tak to si radši pospěšte...". Takže jsem si vzal půl dne volno a radši pospíchal. Odpoledne jsme se sešli, venku ještě hezky, sluníčko nad obzorem, tak jsme si udělali kratičkou procházku na Plachtu, trochu se pokochat výhledem na Prahu a přitom si taky odlovit zdejší srandovní kešku Záporno, protipól Kladna symetricky vypočítaný přes střed Prahy.

První běžkaření

2012-01-14T19:34:00.006+01:00

Opět jsme po roce s několika lidmi z firmy vyrazili do Srní na Šumavě, abychom potrénovali běžkaření. Oproti loňskému březnu teď sněhu napadlo dost a dalo se vyjet rovnou od chalupy. Sobotní trasu jsme vedli k Vchynicko-Tetovskému kanálu, pak přes Velký Bor do Prášil a po dobrém jídle v hospodě u Michala zase zpět téměř opuštěnou stopou. Nedělní výjezd byl o něco kratší a rychlejší z Modravy osvědčenou (a turisty mnohem víc navštěvovanou) cestou podél Modravského potoka na Březník a zpátky dolů. Byla to na můj kotník první lyžařská zatěžkávací zkouška. Díky tomu, že se jel pohodový výlet s dostatkem čekání, to šlo, hlavně klasika. Noha sice bolela, pak mi kotník celý zatuhnul, ale takhle rekreačně si můžu vyjet :o)

GC Mělník

2012-01-08T20:19:00.008+01:00

Odstrojení stromků a likvidace vánoční výzdoby může klidně počkat na neděli. Sobota patří výletům a my se tentokrát vypravili do Mělníka. V podzámčí, u obce Hořín na druhé straně řeky mě zlákala multinka Hořínská zdymadla na Vraňansko-Hořínském plavebním kanále, plus řada dalších menších pokladů přímo v Mělníku. Cesta za pokladem nás vedla kapku zpustlým Hořínským parkem do Hořína pak kolem protipovodňových stěn k plavebním komorám. Ve vesnici ještě bylo na leckterých domech vidět, jak ukrutně vysoko sahala voda při povodních v roce 2002. Na ruině jakéhosi stavení v parku byly zaznamenány výšky všech historických vysokých vod, tato tisíciletá byla tak vysoko, že jsme na čárku ani nedohlédli. Na zdymadle jsme byli sami, žádný provoz se nekonal. Ale stavba je to pěkná. Pokračování multinky nás zavedlo až k Labi, na dohled soutoku s Vltavou a s pěkným výhledem na mělnický zámek.
Všechno fajn, jen počasí nám moc nepřálo. Už cestou z Hradešína začalo krápat, přeháňky potom přetrvávaly během naší procházky a později přešly do ledového deště. To už jsme ale naštěstí směřovali naše kroky vzhůru do města kolem zámeckých vinic a za chvíli už seděli v krčmě na náměstí Karla IV. Horká káva, čokoláda a něco sladkého do bříška nám udělaly dobře. Mezitím deštivé mraky odpluly na východ a tak jsme se zpět k autům ke starému mělnickému mostu vraceli za sucha.
Velmi nás pobavila naše navigace v autě. Cestu do Hradešína zřejmě pojala jako fakultativní výlet po středočeském kraji a hnala nás po nejmenších silničkách skrz vesnice, kam bychom se určitě sami nikdy nevypravili. Dá se použít, jen když člověk nikam nespěchá...

"TOP TEN" 2011

2012-01-01T21:44:00.001+01:00

LITERATURA
Khaled Hosseini - The Kite Runner (Lovec draků)

HUDBA
Longital - Gloria (2008)

FILM
Off The Map (Campbell Scott, 2003)

Silvestr

2011-12-31T23:20:00.002+01:00

Silvestr jsme zahájili procházkou kolem Hradešína. Letos se tu objevila multikeška za pamětními deskami Janu II. z Lichtenštejna a jedna taková sedí zrovínka na kraji hradešínského lesa. Na večer dorazili Šárovi, Lánských museli domů za babičkou, která tam zůstala opuštěná, a začal večer her a zábavy. Alice byla po uplynulých dnech a probděných večerech trochu unavená a chvílemi ji i spánek přemohl, ale na půlnoc jsme se dali dohromady. Petardy a dvě velké krabice s kompakty se postaraly o docela pěkný ohňostroj. Šampaňské se pak celkem dobře postaralo o můj kvalitní knockout a tak se mi podařilo usnout jako prvnímu ze všech. K pobavení ostatních. Jen Alice to nesla těžce, když lkala, že "takovejhle Silvestr snad nemáme zapotřebí..."

Bowling

2011-12-30T10:07:00.007+01:00

Holky ještě nikdy nehrály bowling. Z původního záměru jít si zahrát na Silvestra sešlo, buď měli všude volno nebo naopak zcela obsazeno, tak jsme zabukovali dětskou dráhu v Sadské přes poledne na třicátého. Dětská dráha má výhodu v tom, že pro označené hráče se korýtka při hře vysunou a tak jim koule hned po odhozu nepadá do stoupy. Po tom, co jsem viděl, je to pro naše koťátka jediná možná varianta hry. Zatím. Doufám. Ivčin rozjezd zaostal za očekáváním, ale jakmile se ji v žilách rozproudily dva panáky rumu s kolou, neměli jsme my ostatní šanci. Fotili jsme se, ať máme na bowlingovou premiéru památku. Chtěl jsem mít taky fotku a Klára s Alicí se dychtivě pokoušely něco zachytit. Klárka se ale nedokázala poprat se zpožděním foťáku. Na moje rady, aby to mačkala o něco dřív, že správný fotograf musí být připravený vystihnout pravý okamžik a včas zmáčnout spoušť, mi vmetla do tváře: "Já to mačkám včas, to ty házíš moc brzo!!!"

Povánoční GC

2011-12-29T22:54:00.008+01:00

Strašně jsme potřebovali jít někam ven, něco dělat, abychom rozhýbali vánoční lennost. A lovení pokladů jsme letos velmi šidili, roto bylo jasno. A přidali se k nám i Šárovky s Martinem. Do navigace jsem nahrál pár kešek za Mukařovem - V Srbíně kousek od vyhlášené diskotéky Kravín, kterou jsem měl dneska možnost spatřit na vlastní oči vůbec poprvé, ve Svojeticích a pak zejména ve Struhařově s malou procházkou na šesté zastavení Mikešovy stezky, která vede z Hrusic do Říčan. Z kopečka uprostřed polí byl překvapivý výhled dál na jih a tak nás napadlo to vzít cestou zpátky přes Vyžlovku, že se podíváme na novou rozhlednu Skalka. Ta tam vyrostla vloni. Byť se Vyžlovka zrovna nikam nevypíná, z rozhledny je celkem hezky vidět na celý sever a východ. Kdyby byla o něco lepší viditelnost, dohlédli bychom až do Krkonoš. Vyplatí se sem zajet, až budou podmínky příznivější.

Vánoce 2011

2011-12-25T22:00:00.013+01:00

Letos jsme navrhli jabloneckým rodičům, aby strávili Vánoce na Hradešíně. Po přestavbě už je kam návštěvy pohodlně uložit, tak se nechali celkem snadno přemluvit. Na štědrý den jsme tradičně vyjeli do Radotína zdobit stromek. No, stromek... usoudili jsme, že za pár let budeme potřebovat stoupací železa, abychom mohli ozdobit i ty nejnižší větve. Momo kouzlil na housle vánoční koledy, je stále lepší a lepší. Abychom si tam u stromku mohli připít, vzali jsme s sebou nealko Bohemku a sosali, než se k lahvi nedostala Klára. Ta už ji pak nepustila, dokud nebyla prázdná.
Po obědě jsme se vrhli na tradice. S Alicí jsme ze skořápek ořechů vyrobili lodičky se svíčkami. Modrý lavór posloužil jako jediná dostatečně velká hladina v naší domácnosti a tak jsme pouštěli, každý dvě loďky, jaký že osud koho čeká. Nakonec z rozpuštěného vosku beztak nebylo poznat, čí která loďka byla, všechny skončily na dně lavóru, takže v příštím roce asi nikdo nikam daleko nepojede. Po loďkách přišlo na řadu olovo. Poučeni loňským nezdarem s tavením jsem z krabic na půdě vylovil plynový vařík, abychom vůbec byli schopni olovo roztavit. Na modrém plameni to pak šlo znamenitě. Jedinou vadou na tom všem bylo, že jsme znovu zpracovávali kousky kovu, který jsme použili už loni i předloni, a ono se tomu už moc nechtělo. Ve vodě to zelenalo, oranžovělo a vůbec skvěle oxidovalo a do podivuhodných tvarů se to nemělo. Mně ale například vyšel náramný keřík, což znamená v příštím roce menší finanční zisk. S vyhlídkou na další kolo recese to nemusí být až tak špatná zpráva.
S večerním programem jsme si museli trochu pospíšit, protože stejně jako vloni hradešínská půlnoční mše začínala už v osm. Holky hned vyběhly na kůr, my vešli do téměř prázdného kostela, který zůstal oproti minulému roku poloprázdný, i v lavicích se našla volná místa. Zřejmě výsledek neskutečných kázání místního faráře.
Na Boží hod se naše řady rozšířily i o Kašperek family, tak bylo i u velkého stolu pěkně nabito. Odpolední sezení a mlsání (holky velmi ocenily nový přírůstek do kašperkovic rodiny kuchyňských strojů - čokoládovou fontánku) jsme se aspoň náznakem pokusili rozejít krátkou procházkou k betlému, který jsme objevili během "vyhlížení Ježíška" v keramické dílně v jedné z uliček pod kostelem. Je tam na co se dívat - hradešínský kostel, domky kolem rynku a spousty různých postaviček vymodelovaných dětmi i dospělými v tomto malém ateliéru.

PF 2012

2011-12-22T19:24:00.000+01:00

Vyjmenovaná slova

2011-12-19T20:03:00.003+01:00

Alice se při domácím úkolu z češtiny upřímně rozčílila: "A jak mám vědět, jaký í tam napsat, když to neni ve vyjmenovanejch slovech?!?!"

Zdobíme

2011-12-18T09:01:00.005+01:00

Letos jsme se rozhodli, že abychom se ušetřili šturmování před Štědrým dnem, že abychom si víc užili adventní pohody, že si tedy ozdobíme stromek už tento víkend. Vichry si s ním beztak na zahradě dělaly, co chtěly. Jako na potvoru se světýlka nerozsvítila a tak byl součástí zdobení ještě výlet do krámu pro nová. Ke zdobení jsme si pustili Takovou normální rodinku, už ani nevím, kolikrát jsem musel holky pobízet "Věšíme, nečumíme!" Nakonec jsme dílo kolem deváté spáchali a máme tak nejspíš první vánoční stromeček v Hradešíně.

Začíná advent

2011-12-04T21:40:00.002+01:00

Geocaching po půl roce

2011-12-04T21:39:00.008+01:00

Přišla zpráva od Petra Kotka, že se chystají na svou tisícátou kešku a jestli bychom se nepřidali. V sobotu po poledni jsme se ješte s Šimánkovými sešli pod viaduktem v Hlubočepech a vyrazili na kopec za keškou Plotny, která je na vršku jedné z lezeckých stěn v Prokopském u dolí. Nad stěnou fičelo, že nám to rvalo kusy speciálního nadýchaného GC dortu od huby. Sladké jsme zapili bublinkama, Kotci byli na akci náležitě připravení... A abychom hned nešli zpátky k autům, zvolili jsme vyhlídkovou cestu ke Žvahovu a pak že se vrátíme do Hlubočep. Dostat se na vršek byl trochu boj s trním, některé dámy měly nahoře místo účesu dredy. Odměnou nám byly pohledy na Prahu, které se neomrzí.

Po procházce v terénu jsme se přesunuli tramvají so Kaprovy ulice, kde už na rohu podupávali Šárovi, abychom se společně šli pokochat adventní atmosférou na Staromáku. Příjemné bylo, že se na náměstí netísnily davy lidí. I když... míjeli jsme rodinku a tatínek právě říkal zpruzeným synkům: "Hele, mačkáme se tady každý rok, je to už taková tradice, tak neremcejte!!"...

Lampiony

2011-11-27T20:54:00.005+01:00

Na halloween jsme byli lampionů ušetřeni, zato teď se se touto aktivitou téměř roztrhl pytel. Nejdříve u Alice ve třídě lampiony vyráběli a předevčírem v pátek pan učitel zorganizoval lampionový průvod třetí C skrz Úvaly. Pod viadukt, pak kolem nádraží a černočernou tmou podél Prokopova mlýna zpátky ke škole. Ještě před odchodem paní Franclová povídá: "Fanda ten vyrobený lampion nedokázal ani donést ze školy domů...", načež mu náhradní vzplál a celou cestu šel jen s tyčkou.
Dnes byly v Brodě Slavnosti světýlek. Zatímco se Klára soustředila se sborem u zvonice, my jsme zapálili lampiony a společně s Ciniburkovými a spoustou dalších lidí vyrazili Brodem kolem důchoďáku a na náměstí. Tam jsme si poslechli dvě koledy Vox Bohemica, radní rozsvítili vánoční strom a bylo po parádě.

Velká kunratická 2011

2011-11-13T17:10:00.013+01:00

Velkou kunratickou jsem letos musel kvůli kotníku skrečovat. A aby se sportovní čest rodiny Sedláčků udržela vysoko, přemluvil jsem holky k účasti na této akci. Ani moc neprotestovaly, zvlášť, když jsem jim slíbil, že si přinesou tričko Velká kunratická. Navíc má v jejich kategorii "starších děvčat" trať jen 370 metrů, to je jak od nás k obecnímu úřadu, a to jim přišlo jako snesitelné. Z kamarádek se nám podařilo přesvědčit jen Rothovic holky z Hradešína, ale Lucka byla nakonec nachcípaná a na start se postavila jen Zuzka. Ta běžela ve dvojici s Klárou, k Alici se zařadila jiná holčička, jakási Anička, jak nám pak Alice vylíčila, že se cestou při běhu seznámily a popovídaly si... Stihl jsem tak akorát přeběhnout po odfocení startu do cílové rovinky a už se holky z lesa nořily. Nejdřív Alice, po ní Zuzka s Klárou v závěsu, trochu ji zmohlo závěrečné stoupání do cíle. Jazyk na vestě, tváře červené, ale dokázaly to. Spálené sacharidy holky s velkou chutí doplnily cukrovou vatou a o dalších ročnících zatím raději nechtějí nic slyšet...

Tady jsou cílové fotografie a ofociální výsledky z kategorie Starších děvčat. Celá tabulka je na stránkách Velké kunratické.

Neúspěšná drakiáda

2011-11-06T16:28:00.003+01:00

Na Hradešíně se zdálo, že fouká. Vyjeli jsme na Plachtu, kde jsme vždycky úspěšně pouštěli, ale tentokrát zadulo jen tu a tam, draci nelétali. Tak jsme alespoň poblbli pod kopcem na trialech pro motorkáře.

Halloween je za dveřmi

2011-10-30T20:17:00.003+01:00

Letošní výtvory jsou až na nepatrné detaily čistě prací Klárky a Alice.

Podzimní les

2011-10-29T18:59:00.000+02:00

Procházky v lese dělají velmi dobře mému zarezlému kotníku a tak jsme se vykopali všichni a šli se projít do hradešínských lesů. Podzim už barevně kouzlí, je to príma. Potkali jsme i houbaře a rozhodně nešli s prázdnou. My však viděli jen houby jedové a tak naše nožíky zůstaly neposkvrněné. Myslím ale, že za to spíš může naše mykologická negramotnost...

Za vínem na Moravu

2011-10-23T15:21:00.012+02:00

Sousedé nám nabídli, abychom jeli na zájezd do sklípku někam na Moravě. Obec organizovala takovou akci už přinejmenším dvakrát. Letos to sice není pod záštitou úřadu, ale lidem se to asi líbilo a tak dali dohromady autobus a podařilo se jim ho i naplnit. Ve sklípku už jsme dlouho nebyli a tak jsme na pozvání rádi kývli.
V sobotu po desáté vyrážíme od úřadu směr Starý Poddvorov, do vinařské podoblasti Slovácko. Karosa bez tlumičů vydržela nápor panelové D1 jen k Brnu. Tam při jednom obzvláště vypečeném rázu pukla spojka na hadici k brzdám, ty se sevřely a my zůstali stát na krajnici. Jinak všemocná izolepa na spojení hadice nestačila. Naštěstí se podařilo najít místního servisáka, který dorazil i s náhradní spojkou a my mohli pokračovat dál. Cesta do Starého Poddvorova nám tak trvala bezmála sedm hodin. Doba dostatečně dlouhá na to, aby se někteří z mladších ročníků stihli dostatečně občerstvit už v autobuse. Ti pobyt ve sklípku zahájili odpočinkem na palandách. My čerství jsme sestoupili do klenutých sklípků, kde už na nás čekala prdelačka, jitrnice s jelity a další laskominy, k tomu na rozjezd burčák a ve džbáncích Neuburské a Portugal. Velmi milý pan domácí, vinař Karel Svoboda nás pak vzal do chladných sklepů k sudům, kde jsme podnikli dlouhou poznávací jízdu napříč jeho šestatřiceti odrůdami bílých a červených vín. Hodně lidí se zastavilo u samoobslužných tanků s růžovým vínem. Bylo sladší, tři rúzné druhy, asi se moc dobře pilo. Nechali jsme tam velký zásek. My vyznavači sušších vín jsme opakovaně koštovali to, co nás zaujalo. V bílém Rulanda, v červeném měl Karel spoustu ňaminek. Dával nám koštnout i ještě nehotového letošního Dunaje, ale i přes perlení bylo znát, že letošní ročník bude výjimečný. Mimochodem to tvrdí i pan vinař, že takovou kvalitu (a současně objemy) ještě v životě nezažil. V repertoáru toho má spoustu. Ochutnali jsme i odrůdy, o kterých jsem doposud ani neslyšel a které u nás ani nejsou vedené v registru odrůd vinných rév jako Chorvat Muller, Agni, Dunaj, Nitra... V archivním sklípku jsme pak poprvé viděli skladovat víno také v PET lahvích. "Však temu se nemože nic stát, tož pojďme nějakó zkusit", zareagoval na náš údiv Karel. Už nevím, co to bylo, jen že to tam leží od roku 1994. Víno sice nenabylo velikosti, ale zkažené taky nebylo. Asi to fakt funguje.
Velmi nás překvapila cena, za kterou jsme si mohli víno koupit. Čtyřicet korun za litr je luxusní, zejména když má většinu vín přívlastkových, mezi nimi i takové skvosty jako Dunaj výběr z bobulí. Karel nelahvuje, takže jsme si v neděli po snídani nechali stáčet do petek. My vzali dva litry bílé Rulandy a dva litry červené Nitry.
A prý ať přijedem na jaře, že to bude mít spoustu letošního výtečného ročníku...

Krůtí zabijačka

2011-10-09T22:23:00.007+02:00

Letošní podzimní návštěva Podlažic se nesla ve znamení krůtího mordu. To abychom si odvezli naporcovanou půlku na vánoční pečínku. Vznikla z toho úplná (foto)reportáž.

Smutné jablíčko

2011-10-07T22:15:00.004+02:00

U Alice ve třídě měli zase po nějaké době volné tvůrčí psaní při příležitosti Úvalského jablkobraní. Téma jasné - jablka. Alice nezklamala a svět je bohatší o další svéraznou pohádku...

Stěhujeme (opět)

2011-10-01T21:16:00.003+02:00

A protože už můžu trochu ťapat, hned se toho využije a jedeme do Raškovic pro pár krabic, které tam na půdě ještě máme schované. Nějaké zimní věci se už brzy můžou hodit, pár knih, bot, počítač (snad bude fungovat). Babí léto je nádherné, na sluníčku je člověku i vedro, až to holky nalákalo na koupačku do bazénu. Sice jen na chviličku, voda už byla trochu osvěžující. Poslední venkovní koupání v roce 2011.

Vycházka

2011-09-30T21:10:00.002+02:00

Doktor mi řekl, abych zahodil ortézu a začal chodit. Zatím dva týdny o berlích, ale už po dvou. Využili jsme krásného pzdně letního večera a hned se šli projít jen tak Hradešínem, kolem kostela, na vyhlídku a pak uličkami zpět domů. Vidět bylo večerními červánky široko daleko.

Koupání v patře

2011-09-28T19:52:00.003+02:00

První koupání ve vaně v patře. Holky si to náramně užily...

A zima může přijít

2011-09-28T19:19:00.000+02:00

Navzdory zprávám z televize, že je problém pořídit palivové dříví, nám nasekaných šest kubíků z Nové vsi přivezli obratem. Jednu várku jsem poskládal sám, druhou jsme bleskově zmákli s pomocí dnešní návštěvy Jabloneckých. Teď už do jara vystačíme...

Českobrodské posvícení

2011-09-24T21:43:00.000+02:00

První podzimní dny jsou nádherné. Pořád se dá ještě chodit v kraťasech a tričku, ale zároveň není úmorné vedro. A v takovém odpoledni jsme se Šárovými poodjeli do Brodu, kde se tento víkend koná posvícení s taháky jako jsou stánky s cetkami a spoustou pouťových atrakcí. Prim samozřejmě hrála autíčka, která si Alice se Zuzkou musely dát dvakrát, překvapivě i skákací hrad, kde se holky vyjímaly vedle batolících se mimin. Tou dobou jsem skupinu opustil, usedl do baru, užíval si s knížkou odpoledního sluníčka a nechal zbytek, aby si prošli další neodolatelné stánky a atrakce...

Září, září, na slunce jde stáří...

2011-09-03T22:49:00.000+02:00

Ale i tak je tento víkend ještě letní a sváděl ke koupání. Alice svolila, že vyčistí dno bazénu od utopených pavouků, vos, žížal, slimáků, šneků a jiných potvor a pak se do vody spustily i ostatní holky včetně sousedovic. Sice vždycky jen na chvíli, bazén asi přes noc vychládá, ale je dobře, že se ještě užije, než teploty spadnou na úroveň, která koupání nesvědčí.

Křižák pruhovaný

2011-08-29T22:18:00.000+02:00

"Tati, tati, na zdi venku je jedovatej pavouk!!!", volaly holky s očima navrch hlavy. "Má žlutý pruhy a je určitě děsně jedovatej!", mlely pořád svou. Popadl jsem berle a foťák a šel se na tu událost podívat. Skutečně se na zdi vyhříval pavouk, jakého jsem tady ještě neviděl a jeho ostře žluté pruhy nevěstily nic dobrého. Alice ho vyfotila (já se s berlemi tak nízko nesehnul) a pustili jsme se do hledání na internetu. A záhy jsme vygúglili, že se jedná o křižáka pruhovaného, kterého globální oteplování vyhnalo ze subtropických krajů přes jižní Moravu až dál do Čech, očividně i do Hradešína, že je možná trochu jedovatý, ale jeho malá kusadla by lidskou kůži nedokázala prokousnout. Takže klídek...

Wear It Like A Crown

2011-08-25T09:10:00.000+02:00

Děti na táboře, tak co by se dospěláci nepobavili. A začínající festival Letní Letná je skvělou příležitostí se zase podívat na nový cirkus. Müllerovi dali tip na vystoupení švédského Cirköru a tak jsme se tam hromadně vypravili. Oddřel jsem si to. Parkovali jsme až někde u Stromovky, po lození s berlemi v tropickém vedru jsem byl mokrý jak když vylezu z bazénu. Ve stínu javorů jsem si na lavičce stihl šlehnout injekci Fragminu, být tam policie, tak mě jistě sebrala....
Představení Wear It Like A Crown bylo velmi působivé, mnohem komornější než výpravné Cirque Du Soleil, velmi emotivní. Magdalena Čechlovská z HN o něm napsala:

"Když se jmenují nejslavnější evropské cirkusy, Cirkör nikdy nechybí. Soubor s šestnáctiletou historií ve svých počátcích vystoupil již jednou v Praze.
Tehdy v divadle Archa předvedl pouze polovinu svého náročného představení, protože divadlo nemělo dostatečné technické parametry. Nyní uvádí pražský festival Letní Letná jejich nejnovější představení Wear it Like a Crown. Spolu s druhým hlavním hostem, francouzskou Compagnie XY, ukazují, proč už je klasický cirkus mrtvý a co na jeho místě nabízí cirkus "nový": artisté přestali být neosobními svalovci, kteří po obtížném skoku vystřelí zářivý úsměv do obecenstva. Nový cirkus je totiž také divadlo, kam se vejdou i emoce, příběhy a podobenství.
"Nevím, kde se ten strach bere," zpívá švédská písničkářka Rebekka Karijord ve skladbě Wear It Like a Crown a její tesklivá melodie se vpíjí do celého představení švédských artistů. Šest extravagantně nalíčených postav vzbuzuje zvědavost, jsou tajemné a zajímavé. Artistické dovednosti totiž nejsou to jediné, co předvádějí.
Dechberoucí přemety na tyči, balanc na dlani siláka, vrhání nožů, chůze po střepech nebo bizarní žonglování míčky z pusy do pusy, to všechno je v podání Cirkusu Cirkör přirozeností podivně krásných bytostí, žijících v cirkusově surreálném světě.
Vystupuje tu klaun v červeném fraku, který si nemůže vzpomenout, co chtěl říct, a často mu dochází dech. Příčinou je možná udivená, jak nitka tenká baletka s dlouhými řasami. Jejich duet je nejdojemnější scénou představení. Klaun má totiž neobvyklou dvojroli, je zároveň silákem, baletku vyhazuje nad hlavu. Z nešikovného kecala se stává opatrným ochráncem, který nastavuje ruce, aby baletka dopadla ladně a bezpečně. Dívka stále uniká, jako by bez přestání něco hledala.
Je tu také rozverná dvojice žonglérů, vojenská panenka a plešatý svalovec, kteří nezkrotnou energii proměňují v eskapádu žonglérských vtípků, pantomimických výstupů a vystoupení na visuté hrazdě. Šlachovitá akrobatka v šedé sci-fi kombinéze neohroženě šplhá po tyči do špičky šapitó a pak se vrhá po hlavě dolů. Zastaví se ve chvíli, kdy se její vlasy už dotkly země, ale ještě předtím, než dozní hlasitý úlek publika.
Poslední z postav Cirkusu Cirkör je vrhač nožů s vizáží gejši. Pohybuje se zpomaleně, žongluje s motorovými pilami a ostatní z něj mají respekt. Také on je ale křehký. Když má noži obtesat živého člověka, rozpláče se.
Ohebnost, postřeh, rovnováha jsou podstatné prvky představení Cirkusu Cirkör. Dechberoucí výstupy však v paměti utkví hlavně kvůli té omáčce okolo: atmosféře a silným obrazům. Artistické krkolomnosti se stávají metaforou vnitřního prožívání. Kdo nikdy nezažil úzkost, která bodá stejně jako procházka po cestičce vysypané střepy? Kdo neprožil radost srovnatelnou s euforií tanečnice letící vzduchem, která je zavěšena za pas na laně? Nebo těžko uvěřitelnou náhodu rovnající se "nečekaně" padajícímu noži, který se zabodl artistovi do cylindru?"

Duševní nadílku jsme poté doplnili i o neméně příjemný kulinářský zážitek v podobě španělských lahůdek podávaných ve velmi milém bistru La Bodega Flamenca, kam jsme se dohrabali unášeni davem sparťanských fanoušků po právě skončeném utkání s rumunským Vaslui.

Operace sec Du Vries

2011-08-11T20:58:00.004+02:00

Takhle vznešeně se jmenuje zákrok, který jsem nechal spáchat na svém kotníku, abych si po dvaadvaceti letech šoupnul vazy tam, kde mají být místo toho, kde celou dobu byly... Pan primář Hospodár navrhl tuto plastiku a nastínil bezproblémové světlé zítřky a stoprocentní sportovní výkony. Doufám, že není stoupencem hesla "slibem nezarmoutíš"...

Dovolená

2011-08-01T19:44:00.001+02:00

Letošní turistika v rakouských Korutanech a válečka na chorvatských plážích se velmi vydařila. Kombinace těchto dvou aktivit byla ideální, i když se v Rakousku sem tam ozývala kritika na "děsné kopce". Únavu jsme dostatečně opláchli slaným nálevem Jaderského moře a do práce jsme se vrátili nasolení jak herinci.

Více na stránkách jdemeven.cz

Se šípkovou...!

2011-07-10T21:35:00.003+02:00

Ivča huhlá, funí, rýma ji teče i očima a není divu, že ji v tomhle stavu žádný výlet do horkého letního dne neláká. Napumpoval jsem si tedy kolo, naládoval GPSku keškama a vydal se do Kerska. Zajímavá místa tam provází docela pěkná multinka. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem nenašel finálku. Naštěstí byly i další poklady, kde jsem sklízel větší úspěch. Cesty po rovině, určitě sem ještě zajedu i s holkama. U Sadského jezera mě trochu překvapilo, když jsem po červené turistické značce projel přímo středem nudistické komunity a nahé zadky mi před kolem uskakovaly z cesty. Kersko se mi líbilo. Čekal jsem sice jen chaty a domky tak jak byly k vidění v Slavnostech sněženek, a bylo tam takových většina. Přesto tu a tam na člověka vybafne obludné palácovité monstrum dávající na obdiv bez špetky citu majetnost vlastníků. Příjemná atmosféra se dá prožít i ve známé Hájence, kde se mezi hotovkami stále nabízí i divočák. Na závěr výletu jsem si ho dal. Se šípkovou...

Bezdětné courání

2011-07-09T17:13:00.018+02:00

Děti pryč, volná sobota, tak co doma. Sice je tropické vedro a dusno, přesto se vydáváme do Prahy na couračku. Naše první kroky vedou do čerstvě otevřené Czech Photo Gallery na Újezdě, kde je právě vystavovaný výběr fotografií Joea Klamara. Jsou nádherné. Na různých místech Prahy stále probíhá projekt cityLAB, výstava fotografií Jiřího Turka, který na nich zachycuje nálady a imprese velkých evropských měst. Víc k tomuto projektu říká sám fotograf v rozhovoru Host Radiožurnálu. No a jedna z expozic je i na Malostranském nábřeží. Nevěděli jsme přesně, kde tohle nábřeží je a tak jsme z Újezda zamířili rovnou k Vltavě, abychom to zjistili. A kápli jsme na něj hned z kraje, tam, co začíná Čertovka. Pár velkoformátových fotografií z Florencie, Benátek a Říma. Ne každého asi osloví, jsou to často takové mázlé, náladové obrazy, žádné klasické pohlednice.
Prošli jsme nádvořím Sovových mlýnů a přičichli tam k modernímu umění. A protože se nám už jazyky lepily na patro, usedli jsme ke stolku jedné z několika hospůdek, které mají zahrádky na nábřeží zrovínka nad Vltavou a nechali svá vyprahlá hrdla konejšit vychlazenou plzničkou. Ivču ale začala velmi trápit mocná rýma a hlavobol, nechali jsme proto plány na Jelení příkop plavat a vydali se pomalu přes Karlův most a příjemně liduprázdný Josefov zpátky na Masaryčku, kde už na nás čekal klimatizovaný CityElefant, aby nás odvezl zpátky do Úval.

Alice trucuje

2011-07-05T22:16:00.001+02:00

S hastrmany za vodníky

2011-07-05T18:09:00.009+02:00

Zachtělo se nám udělat si zase po čase procházku do Prahy. A aby to nebyla jen tak obyčejná couračka, zarezervovala Ivča vycházku organizovanou Muzeem pověstí "S hastrmany za vodníky". V půl osmé se u Vltavy za Hergetovou cihelnou začala scházet skupinka lidí a z vrby slezl zelený vodník, náš průvodce. Pravda, trochu vyžilejší, ale to asi dětem nevadilo. Vykládal historky a po první jsme se hned vydali k Čertovce a na Kampu. Myslel jsem si, jak si budu během procházky fotit, ale tempo skupiny bylo takové, že se mi nejednou téměř ztratila z dohledu, jen jsem se na chviličku zastavil. Však jsme během dvou hodin měli co stíhat - z Kampy přes Palackého most na náplavku a po ní geradeaus kolem Podskaláků až k Vyšehradu.

To už holky remcaly, že mají nohy až ke kolenům ochozené. Ještě že chuť pokračovat zachraňovali další vodníci a dokonce i vodní víla. Když jsme se rozcházeli, bylo před desátou, na město se snášel soumrak a nad železničním mostem vycházel Měsíc. Se zmrzlinou v bříšku Alice v metru usínala a v autě se jim samozřejmě víčka zavřela, jen co docvakly zámky pásů.

Portrét

2011-07-04T22:28:00.002+02:00

Čaroval jsem podle návodu s Photoshopem, abych dostal z fotky kresbu. Ale pak jsem si začal hrát a vyšla z toho docela povedená ilustrace. Má to jen jeden háček - už jsem ten postup nedokázal zopakovat. Takže groteskní Alice je vlastně unikátní dílo...

Začátek prázdnin

2011-07-03T09:29:00.004+02:00

Alici sepodařilo na konci školního roku chytit angínu, tak ji teď kurýrujeme. Holky byly v Jablonci dva dny, pak jsme přijeli i my s Ivčou, kromě jiného popřát mamce k narozeninám. Holkám jsme slíbili, že si za vysvědčení můžou koupit knížku. Nekonečné rozhodování v omezeném výběru místního malého knihkupectví jsem téměř nervově neunesl. Zato nás pak holky překvapily, když si doma zalezly do křesel a četly a četly. Ospalý poobědní klídeček jsem zvířil, když jsem po čtvrtstoletí rozepl futrál od violoncella a vytáhl z něj nástroj a docela zbídačený smyčec. Jedna struna při ladění praskla. Hra se podobala výkonu totálně zkouřeného jazzmana, k nesmírnému pobavení všech kolem...

Vysvědčení

2011-06-30T18:45:00.003+02:00

Ve výsledcích jsou si Klárka s Alicí rovny, jen v počtu zameškaných hodin vede suverénně Klárka se skóre 80:54.

Focení na Šembeře

2011-06-25T14:14:00.002+02:00

Blíží se měsíční uzávěrka dalšího tématu Photochallenge, "v kufru" stále nic, tak jsme si s Klárou nazuli holinky a popojeli do údolí k říčce Šembeře, že tam snad nějaký snímek ulovíme. Když jsme tam loni a sbírali placáky na ozdobu k bazénu, zdál se mi potok malebný, ale to jsem ho nesledoval fotografickýma očima. Teď jsem musel horko těžko hledat, co by mohlo na snímku jakž takž vypadat. Sto metrů proti proudu, sto metrů po proudu, Klárka mi nosila stativ. Nakonec se zadařilo pár, doslova dvě fotky udělat.

Vjesolyje kartinki

2011-06-21T21:45:00.002+02:00

Šel jsem do 2.C něco vyřídit s panem učitelem a zaujaly mě studie lidského těla vystavené podél stěny. Některé byly velmi vypečené. Nejen ty chlapíčků (první obrázek), ale i holčiček (druhý obrázek). Překvapil mě velmi střídmý přístup naší Alice. Asi zapůsobila spolužačka Ada... :o)

Letní Stockholm

2011-06-17T20:32:00.008+02:00

Firemní "slet" šéfů IT se nemohl konat na lepším místě a v lepším čase. Slunečné, ale svěží počasí ve švédské Solně vybízelo k venkovním aktivitám. Těch bylo v rámci mítinku minimálně, ale hotel sousedil s velkým jezerem, kolem kterého se vinuly stezky s nádhernými výhledy. Nemusel jsem se tedy přesvědčovat, abych si natáhl budík a o půl sedmé už vybíhal kolem zahrad a sídla princezny Victorie, kolem tradičních dřevěných vil, obnažených skalnatých útesů i rákosových zálivů, a hltal kilometry, než odstartuje dopolední agenda. Poslední den jsem nemusel spěchat, bylo už po mítinku, a tak jsem se pustil kolem celého jezera. Cestou mě potkala nečekaně krásná botanická s japonskou zahradou vybízející k rozjímání, záludné zátoky i stezky, které najednou končily skalnatým útesem a kde jsem musel šplhat jak kamzík. Půlnoční návrat z centra Stockholmu poslední večer nás ujistil o tom, že teď se ve Švédsku nezhasíná. Růžové červánky na severní straně dávaly tušit, že slunce už vyjde zanedlouho, ještě že jsou v pokoji závěsy...

Silva Run 1/2maraton

2011-06-04T20:16:00.009+02:00

Vedro, vedro, vedro! Start půlmaratonu v jedenáct hodin za jasného červnového dne nevěstil nic pohodového. A provní čtyři kilometry jen do kopce. Pak zase z kopce a hned zase pět kiláčků do vrchu. Tep někde za rohem, před očima mžitky, "do prdele k...a" ulevuju si a v pohodě běžící maminy kolem mě se skvěle baví. Naprostá většina závodníků se mi brzy ztrácí z očí, kolem mě se střídavě předháním s podobnými zoufalci. Z kopce to pouštím, abych nahnal čas, ale výsledkem je jen, že mám dole na občerstvení nohy jak z olova. Do dalšího kopce jdu chůzí, jinak bych omdlel. Evička s Petrem mi utíkají a mě je to jedno, mám dost starostí sám se sebou. Jediné dva kilometry po rovině nastávají na posledních čtyřech kilometrech, ale to už je mi totálně fuk, běžím pomalu jak robůtek. Moje Nokia navíc ukazuje, že už mám víc jak 23 kilometrů. Asi ji zahodím. Konečně cíl. Necítím nohy, vlastně je cítím až moc, ale teď to nevadí. Cíl jsem splnil - dotáhnout svůj první půlmaraton ve zdraví do konce a v limitu. Sice jsem svůj limit dvě a půl hodiny přetáhl o osm minut, ale aspoň je co zlepšovat v příštím ročníku :o)

Fotogalerie: http://www.silvarun.eu/?lg=cz&str=8&n=fotogalerie

Oheň ve mně

2011-05-23T19:54:00.003+02:00

Motivační školení pro vedení firmy. Nádherný den v brdeckých Jincích, který mi hend po ránu jinak senzační lektor Radvan Babouch pokazil sdělením, že dnes posuneme své hranice možností a že krom jiného budeme chodit po rozbitém skle a po žhavém uhlí. Od té chvíle se mi tato děsivá představa uhnízdila v hlavě a ne a ne ji opustit. V poledne převzal otěže tréninku šéf firmy Inner Winner, který nás nechal přerážet dřevěné desky, lámat si o hrdlo dřevěné šípy, chodit po rozbitém skle. Vyvrcholením byl přechod tří metrů žhavého uhlí. Byť mu předcházela hodinová meditace a chození v mokré trávě, přeci jen březové uhlíky do chodidel trochu štípaly. Ale snést se to dalo, na ťapkách se pak neobjevil ani pouchýřek. Mohu hrdě prohlašovat, že jsem firewalker...

Amsterdam

2011-05-18T12:54:00.002+02:00

Týdenní školení v Huizenu poblíž Amsterdamu po dnech strávených pouze v hotelu konečně vyústilo ve výlet do Amsterdamu. Ještě jsem se tam na dvě hoďky vrátil před odletem do Čech, protože mi učarovaly kanály podél rozmanitých hrázděných domů, lodě na grachtech, kavárničky, hospůdky a tísíce cyklistů šlapajících do pedálů sem a tam...

Hradešínský půlmaratón

2011-05-08T14:43:00.003+02:00

Že se dnes v Praze běžel maratón, že jsem se celý týden k pořádnému běhu nedostal, a že jsem byl hrozně zvědavý jaké to je zaběhnout si celých jednadvacet kilometrů se dvěma solidními kopci podobnými těm na Silva Runu, vystartoval jsem dnes vstříc tomuto počinu. Byl to zážitek a ten, jak víme, nemusí být nutně příjemný, ale silný. Mám jeden poznatek: není dobré večer před půlmaratónem vypít litr vína. Srdce pak bije jak splašené, v zátylku vyráží studený pot a to pak trochu kazí legraci...

Celý přehled běhu je zde.

Irrgarten Kleinwelka

2011-05-06T19:17:00.015+02:00

Nadešel dlouho plánovaný výlet do Německa, tentokrát kousek nad Bautzen k obci Kleinwelka. U ní se nachází trojice atrakcí - Irrgarten, labyrint z živých plotů, největší v Německu a snad i ve střední Evropě. Pak Miniaturenpark, lesní okruh, kde se mezi stromy krom různých hrajátek porůznu schovává na šest stovek dřevěných panáčků a miniatur ztvárňujících různá tradiční řemesla a podoby života v Německu. Od nějakého devatenáctého století až po "zlatá" léta DDR. A nakonec Saurierpark, rozsáhlý dinopark, kde je k vidění snad všechno, co tehdy v nnnhorách chodilo.
Vyjeli jsme celkem časně, za což nám byl odměnou ještě liduprázdný labyrint. Holky se nám během dvou vteřin ztratily z očí a pak už jsme jen slyšeli jejich povykování. Živé ploty byly dostatečně vysoké na to, aby si člověk mohl očíhnout správnou cestu. A tak nezbylo než chodit a chodit, případně běhat, náhodně se potkávat a zase se ztrácet. S Dendou v zádech se mi podařilo dobýt cíle - lávky nad labyrintem - jako prvnímu a mohl jsem aspoň radit tápajícím zbloudilcům.
Vedle velkého labyrintu jsme si pak prošli ještě menší hádankové bludiště a nakonec nás plechová skluzavka vyšoupla ven za vrata.
Hurá do parku miniatur. Holky i nás bavila různá hrajátka a atrakce, miniatury byly taky velmi povedené. Nejvíc jsme se pobavili v expozici DDR, kde na nás dýchla léta sedmdesátá, leckteré vystavené kousky tehdejších domácností nám byly povědomé.
Dinopark je bezesporu nejnavštěvovanější z místního tria atrakcí. Ještěři sice nejsou tak propracovaní jako například v plzeňském parku, zato jich je tady obrovská spousta, dá se na ně lézt a kromě příšer se děti mohou prohánět po všelijakých prolejzačkách, obřích skluzavkách, a po síťových bludištích. Holky neúnavně běhaly od ještěrky k ještěrce a nebylo divu, že toho už k večeru měly dost. I tak nám ještě zbyly síly, abychom doma se sklenkou vína tenhle výlet náležitě zhodnotili...

Čarodějnice

2011-04-30T18:43:00.011+02:00

Do tří jsem byl s Alicí na taneční soutěži na Chodově. Mimochodem, v jejich kategorii tentokrát bylo asi šest družstev a Aliččin tým s Ukolébavkou získal stříbro. Důvod k oslavě. Doma jsme už moc času neměli, holkám chvíli zabraly přípravy a strojení za čarodějnice. Tentokrát se rozhodly i pro stříkání vlasů. Klárka jen pár pramenů, ale Alice byla za havraní paní. Uznali jsme, že jí černé vlasy nakonec docela slušely. Na hřišti už se tyčila obří hranice, na vršku s přivázanou ježibábou. "Má tátovy tepláky!", oznamuje nám hrdě Zuzka Šárová. A už hoří malá hranička na opékání buřtů. Alice je jí studené. My se radši jen zavlažujeme Svijanskou jedenáctkou. Zapaluje se velká hranice a během chvilky je vycpaná čarodějka v luftu. Sice je ještě světlo, ale rozdávají se čínské lampiony štěstí. Zapálit je v čerstvém větru je trochu náročnější, ale jde to. Některým. Klára Hanušová si na něj píše přání, že chce letos udělat maturitu, první dva ale končí v plamenech nebo na stromě. Až třetí se konečně ubírá někam vzhůru pryč, to už je ale chuděra celá psychicky zhroucená. Po setmění následuje druhá runda lampiónů, následovaná bouřkou a deštěm a tak končíme kvapíkem pod deštníky zpátky domů do chalupy.

Svatojiřská pouť

2011-04-24T21:19:00.000+02:00

Narozeninový duben

2011-04-24T19:49:00.005+02:00

Sérii dubnových narozenin odstartovala Alice. Letos jsme odmítli organizovat jakékoliv dětské párty, počkáme, až bude barák hotový a staveniště kolem zmizí. Kulaté výročí si tento rok připisuje Sedláček senior. Příjemnou procházkou jsme se přesunuli z Maxova na Hrabětickou chatu Driketa, kde už byl připravený stůl pro osmnáct lidí a kde jsme si parádně nacpali nácíčky. Týden po oslavě sedmdesátin štafetu převzala Klárka, vlastně také s prvními kulatinami. Tentokrát přijíždějí davy gratulantů k nám, stačí jen jeden zájezd z Podlažic a hned je plný dům a veselo. Všechno krásně dopadlo, teď si dáme chvíli voraz a moc se na něj všichni těšíme...

Den země

2011-04-23T20:58:00.005+02:00

Na Klepci se v sobotu už popáté konaly oslavy Dne Země, které organizovalo sdružení Otevřené Úvaly + sdružení obcí Tismic, Přišimas, Úval, Škvorce a Hradešína. Jedním z bodů na odpoledním programu bylo i nově nastudované vystoupení Rusalky tanečního sboru Rytmus Úvaly, kde byla jednou z hvězdiček i Alice. Konečně došlo na kus, který je živý a velmi příjemně se na něj kouká. A navíc se odehrával U jezírek - u zatopených kamenolomů na zadním Klepci, takže kulisy a prostředí byly přímo dokonalé. Holky zatančily, zastupitelé pohovořili a zástup účastníků se přesunul na Klepec I, kde se u Slouhy připravovala další vystoupení. Mnoho lidí, včetně nás, se místo další kultury postavilo do nekonečné fronty na limonádu a pivo, protože vedro bylo úmorné a zásoby vlastního pití dávno vyschlé.

Hervis Půlmaraton

2011-04-02T21:01:00.005+02:00

Počasí letos trhalo rekordy, na druhý duben byly teploty nad dvacet stupňů spíš výjimečné. A tak jsme mohli na štafetu v klidu odstartovat jen v trenkách a tričku. Stejně bylo vedro. Opět jsem závod uzavíral a z Libně běžel 6,1 kilometrů k Rudolfinu. Na Rohanském nábřeží potkávám první kolaps, nějakého chasníka tam opečovávají zdravotníci. V Těšnovském tunelu další, toho už nakládají do sanitky, která pak s houkáním projíždí kolem nás. Je fakt, že už se mi jazyk nesnesitelně lepí na patro, a to běžím čtvrtinu toho, co normální borci. Cíl, čas 32:59, asi o minutu a půl horší než loni, naše štafeta je z třistadvaceti týmů stodevátá.

Českolipský zvoneček

2011-03-12T18:38:00.003+01:00

Rytmus Úvaly opět vyjel na soutěžní klání. Respektive vyjeli jsme my a spousta dalších a celá taneční škola se sešla jako na podzim v českolipském kulturáku. Alice měla se souborem R1A nový repertoár - Ukolébavku na písničku Jarka Nohavici. Opět žádná velká akce, ale i pomalá choreografie byla na prcky dostatečně složitá. Kategore dětských parketový tanečních kreací se účastnila pouhá dvě družstva, navíc obě z Úval. Úspěch zaručen. Velkým překvapením nakonec bylo, že mladší tým (ten s Alicí) porazil své starší kolegy a vyhrál zlatou medaili. Radost mláďat byla nefalšovaná a obrovská. Tím jsme zahájili jarní taneční sezónu, v dubnu už na nás zase něco chystají.

Běžkařská derniéra

2011-03-05T22:05:00.001+01:00

Je příležitost vyzkoušet, jestli bude kotník držet při lážo plážo běžkařském výletu klasikou. S LP partou jedeme do penzionu U Bendlů v Srní na Šumavě. Večer hudební pohoda - dvě elektroakustiky a saxofon. Ráno nasazujeme lyže ve Filipově huti. Červený vosk trochu drží ve stínu, ale kam svítí slunce, tam se sníh mění v břečku. Příjemným tempem se přesouváme na Březník u Luzenského údolí. Je krásně, běžkařů je tady jak much...

Mys hrůzy

2011-02-27T20:09:00.006+01:00

Ivča leží s chřipkou a my ostatní, abychom se při neděli trochu vyvětrali, jsme odjeli lovit okolní kešky. Jako první jsme si naplánovali Mys hrůzy. Čtyřkový terén normálně slibuje adrenalinovou zábavu, ale my využili hlubokých nočních mrazů, které okolí pokladu proměnily v pevný povrch, po kterém jsme se na ostrůvek uprostřed rybníčku bahňáčku bez problémů dostali. Abychom si aspoň trochu užili, rozhodli jsme se nejít zpátky po cestě, ale zamrzlým korytem potoka, který do rybníka ústí. Jak byl led na tiché hladině pevný, tak se v proudící vodě zvolna tenčil a tenčil, až se jím na forhontě jdoucí Alice propadla po kolena do vody. Přes protesty, že má nohy suché, jsem je hnal indiánským během k autu a další kešky halt musejí počkat někdy na příště...

Náš ochotník

2011-02-25T20:28:00.000+01:00

Zatímco holky nechávají po většinu času ležet divadélko ladem, scéna si našla svého vlastního ochotníka...

Koncert Longital

2011-02-23T20:53:00.003+01:00

Jen skuteční umělci umí zpoetizovat i nejvšednější věci, pouze výjimeční lidé svými hudebními nástroji dokážou malovat. Začalo být nepodstatné, mezi jakými styly vlastně Šina (basa, zpěv, texty) a Dan Salontay (kytara, zpěv, samply) cestují, že se nechávají inspirovat trip hopem, bluesem, alternativou či ambientem. Jejich hudba na každý krkolomný pokus o škatulku pohlíží se shovívavým úsměvem. Longital, nově povýšení do pozice kosmopolitních designérů, tóny neskládají, ale fantaskně vymalovávají. Na plátno života, přírody, velkoměstských semaforů, na hladinu šumícího oceánu i docela obyčejných lidských rituálů...

Po dvouměsíční koupeli v tónech tohoto bratislavského dua jsem si nemohl nechat ujít jejich koncert v jazzovém baru JazzDock. A koncert nezklamal, naopak. Melodie některých písniček mi zněla v uších ještě při vstávání. Třešinkou na dortu bylo i (takmer neplánované) vystoupení hosta v podobě Markéty Irglové. Nádhera...

Jarní prázdniny

2011-02-20T10:25:00.007+01:00

Letošní jarní prázdniny letos vyšly pro středočeský kraj nezvykle brzy a my se vypravili do zázemí Jablonce s plánem užít si nějaké lyžování. První rozjezd jsme v pondělí dali na mírnějším svahu v Lučanech, ale nebyl valně upravený a holky to na louce moc nebavilo. V úterý jsme proto vstali za kuropění a odjeli na Špičák, kde už z loňska máme sjezdovky vyzkoušené. Nebe a dudy! Pár sjezdů po modré a došlo i na červený svah. Tady holky vůbec neremcaly, že už by jely domů, naopak byly zklamané, když nám půldenní permice vypršela.
Slíbil jsem jim výlet do akvaparku v libereckém Babylonu a tak jsme tam ve středu vydali. Tobogány, vířivky, gejzíry, řeky a další atrakce nás ve vodě držely bezmála čtyři hodiny. Vylouhovaní a s krhavýma očima, holky nicméně měly velký zážitek a nejraději by tam jely hned znovu.
Počasí se začalo kazit a tak jsme se rozhodli, že v pátek už lyžovat nepůjdeme a místo toho si uděláme krátký výlet na Hruboskalsko. Mezi skalami je tam pár kešek, něco si odlovíme. Lázně Sedmihorky byly liduprázdné, stejně jako cesta na Hrubou Skálu. V horolezeckém průvodci hledáme jména skal kolem nás. Dračí zub, Dračí věž, Osudová, Daliborka... jména připomínají časy, kdy jsme tady s klukama z turisťáku byli pečení vaření a lezení po skalách nás fascinovalo a lákalo. Dneska nám dal zabrat i výstup Myší dírou po ledovatých schodech. V arboretu je báječná keška, velký kyblík schovaný ve skále, plný všelijakých hraček, k velké radosti holek. U Adamova lože zjišťuju, že holky ještě nikdy neviděly pohádku o Bajajovi. Takové nedostatky! Žlutá značka nás vede kolem vyhlídek na zámek k horolezeckému cintorínu. Jmen přibylo, překvapivě hodně lezců skončilo ve Vysokých Tatrách. O kus dál jsme u Skauta, na který lezli ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Za dalších pár minut jsme zpátky u auta, akorát na to dovalit domů, udělat pár věcí do školy a začít se balit na cestu domů, za maminkou do Hradešína.

Zahajujeme kačerskou sezónu

2011-02-13T09:50:00.005+01:00

Letošní sezónu lovení kešek jsme zahájili výpravou do kosteleckého areálu bývalého plicního sanatoria, kde se nabízí série pěti pěkných pokladů. Z popisu kešky bylo už předem jasné, že budova je dost strašidelné místo. Trochu jsem její historii přiživil hororovými prvky a tak se mě holky držely jako klíště, zejména když se z pustých chodeb léčebny ozývala nepříjemná ozvěna a meluzína. Další kešky náz zavedly dál do bukových lesů na překvapivě pěkná místa s hlubokými stržemi, brodění potokem a hledání pokladu pod kameny v korytu nás velmi bavilo, hlavně Alici...

15 let LeasePlanu v Orlických horách

2011-01-29T19:55:00.001+01:00

Firma se rozhodla oslavit se zaměstnanci patnáct let svého působení v Česku. A učinila tak lyžovačkou a samozřejmě i nočními reji v Deštném v Orlických horách. Sobotní běžkařský výšlap na Velkou Deštnou se nám odměnil skvělými panoramaty a nádherou namrzlých stromů podél cest.

Orbis Pictus - Play

2011-01-22T21:42:00.006+01:00

Už dlouho nás lákala výstava Orbis Pictus - Play v pražském Mánesu. Loňský Labyrint světla v bubenečské čističce se nám moc líbil a tak jsme měli veliké očekávání. Navíc by měla expozice brzy končit a neradi bychom ji minuli. V jedenáct jsme si dali v Mánesu sraz s Rožkovými. Trochu nás vyděsily davy, které se na výstavu hrnuly. Lístky, šatna a už jsme uvnitř. Jak psali v pozvánce, dominantou plochy jsou "termitiště", stavebnice čehokoliv z různých materiálů - od dřeva, přes různé polystyreny, odpadní trubky, až po kouzelné špulky od čehosi. Mezi termitišti sem tam hravý "vynález" jako třeba obří lupa, periskop, kamera obscura, všelijaká zvuková hrajátka. V suterénu hry se světlem, některé vynálezy už jsme viděli na předchozí výstavě. Celkem fajn, holky si to myslím užívaly. Nicméně jsme se shodli, že si Orbis Pictus - Play více vychutnají prckové maximálně do Aliččina věku. A že takových bylo na place požehnaně, polovina šatny se změnila na obří kočárkárnu.

Alice a Mobil

2011-01-16T22:01:00.001+01:00

Aliččin třísetkorunový kredit, který našla pod stromečkem spolu s mobilem, se díky jejímu neúnavnému esemeskování a volání nezadržitelně blíží k nule. Když ji operátor poslal zprávu, že už má na účtě jen posledních dvacet korun, Alice obratem odpověděla esemeskou "PROSIM NE!"...

Lyžovačka ve Wagrainu

2011-01-16T19:38:00.004+01:00

Po deseti letech jsme se s klukama dali dohromady a na tři dny společně vyrazili do Rakouska na lyže. Cílovou stanicí bylo městečko Wagrain se svými sjezdovkami. První den sice pršelo, ale zato byl na svazích minimální provoz a my si lyžování docela užili. Pátek se sobotou už byly celkem slunečné, teploty dole u vleků šplhaly k deseti stupňům, lidí přibylo, ale i tak byla lyžovačka a pobyt s partou naprosto senzační.

Úkoly

2011-01-08T19:59:00.005+01:00

Připravujeme se na dělání úkolů do školy. Mám začít s Klárkou diktát. Sedá si na druhý konec stolu.
Ivča: "Klárko, sedni si tamhle k tatínkovi."
Klárka: "Víš, já radši zůstanu tady, kdyby mu náhodou ujely nervy..."
:o)

Portréty

2011-01-02T19:21:00.005+01:00

Během silvestrovského večera dorazil na chalupu Milda Kotek a pak v sobotu ve volných chvílích maloval portréty dětí.

Silvestr v Hořicích

2011-01-01T23:55:00.000+01:00

Čtyři dny zábavy, sportu, dobré nálady s dalšími kamarády v Hořicích. Vstup do nového roku jsme zvládli na výbornou.

"TOP TEN" 2010

2010-12-31T14:44:00.004+01:00

LITERATURA
Markus Zusak - The Book Thief (Zlodějka knih)

HUDBA
Jónsi - Go (2010)

FILM
Počátek (Christopher Nolan, 2010)

Štěpánská vycházka

2010-12-26T15:04:00.003+01:00

Počasí se umoudřilo. Jak byl Štědrý večer mokrý, tak bylo svatoštěpánské ráno do sucha vymrazené, a když jsme o deváté vyšli z návsi směrem ke Škvorci, mráz nás všechny pěkně kousal do tváří. Sešlo se nás ke čtyřiceti, z toho přes polovinu čítaly duše z naší "ulice". Přes Skřivany a Přišimasy vycházka dosáhla asi osmi kilometrů, dost na to, aby menší kusy úpěly, že už neujdou ani krok. Závěr před chalupou organizátora pana Dupala, za ochutnávání jeho slivovice a medoviny, byl pěknou tečkou za letošním pochodem.

Vánoce

2010-12-24T23:01:00.011+01:00

Včera večer jsme vyrobili pytel ozdob pro zvířátka a dneska o desáté vyjeli s kamarády k radotínskému hřbitovu. Stromek, který už leta zdobíme, je stále vyšší, ozdoby se houpají jen na nejnižších větvích. Je nad nulou a mrholí, takové počasí jsme snad ještě neměli. Zato ale máme ke zpívání koled kapelu, Milda na kytaru, Momo na housle, Kačka Šimánková na flétnu.
Odpoledne přijíždějí z Přelouče babička s dědou a hned začínáme s vánočními tradicemi - s litím olova. Ale zrada! Plynový sporák je fuč a turistické vaříky kdovíkde v krabicích. Zkoušíme svíčky, ale jejich plamínek na tavení olova nestačí. Ivčin nápad strčit tyglík do kamen vypadal slibně do té doby, než začala hořet jeho rukojeť. Zkrátka fiasko. Raději začínáme smažit kapry. Musíme začít včas, abychom v pohodě stihli hradešínskou půlnoční, která opět začíná v osm večer. Návrat z "vyhlížení Ježíška" je letos pohodlnější, do ložnice vcházíme francouzským oknem, už nemusíme lozit přes parapet lako loni. Alice s Klárou větří, že povídačka o Ježíškovi nebude až tak stoprocentně pravdivá. Ali na mě doráží: "Jak to, že pořád chodíš před večeří na záchod ty? Dneska půjdu já!!" Během večera si neustále něco šuškaly a pak mi Alice prozradila tajemství: "Víš, jak jsme se v ložnici oblíkali, tak jsem pod postelí viděla pytel a podívala se do něj a tam byly dárky. A když jsme přišli z vycházky, tak už tam nebyly a pak jsem je našla pod stromečkem..." Ježíškovská story asi nebude udržitelná.
Před osmou jsme v kostele, holky na kůru. Myslel jsem, že se tady vyměnil farář, ale přišel Polák, co je tu už tři roky. Jeho kázání opět nezklamalo. Babička Marta, která má už nějaké ty mše naposlouchané, jen kroutila hlavou, že kdyby jí to někdo vyprávěl, tak neuvěří. Napůl polsky, napůl ostravsky, jednu chvíli to vypadalo, že dostal infarkt, nakonec nám pohanům vzkázal, ať si ty své stromky klidně vyhodíme už na Silvestra, ale že oni, katolíci, je budou držet až do Hromnic. Howgh...

Vjesolyje kartinki

2010-12-23T15:08:00.001+01:00

Alice v předvánočním duševním vypětí spáchala "Pravidla celé rodiny". Podepsali jsme všichni...

Vox Bohemica

2010-12-22T18:23:00.004+01:00

První plody Klárčina působení v českobrodském sboru Vox Bohemica jsme si byli poslechnout minulou neděli v Poděbradech, kde večer proběhlo pásmo vánočních koled a Rybova vánoční mše. ředitel hudebky pan Charvát tam měl všechny své sbory i komorní orchestr. Bylo to prima, dokonale jsem zmrzl.
Dvaadvacátého se vystoupení opakovalo v kostele v Českém Brodě. Přijela si ho poslechnout i babička Kamilka, protože tomu rozumí, sama kdysi zpívávala na kúru a Kláře to udělalo velkou radost. V lavici za námi seděla nějaká maminka s malým chlapíčkem a ten jí najednou potichu povídá: "Hele mami, tamhle Ježíškovi jsou vidět prsa!" A po pár vteřinách dodává: "A brzo mu bude vidět i pindík...."

Vánoce aneb Příběh o narození

2010-12-19T22:23:00.007+01:00

Kamarádi nás pozvali na představení Vánoce aneb Příběh o narození divadla Minor. Všech našich dětí bylo víc než dospělých, Klárka tam navíc ještě potkala spolužačky z Hradešína. Hodinovou hru jsme si užili jak malí, tak velcí. Byla legrace, bylo tajemno, skvělé aranžmá i hudba.

Příběh o narození Ježíška se nemění, neboť jak to tehdy bylo, stojí už jednou provždy psáno. Mění se ovšem doba a tím pádem i lidé, kteří si tenhle příběh vyprávějí. Každý rok si dávají dárky a jsou na sebe hodní, ale protože se to všechno událo opravdu hodně dávno, mnozí z nich už trochu zapomněli, proč se ty vánoce vlastně slaví. Cukroví, kapr a bramborový salát, koledy, svíčky, ozdoby, pohádky - jenže kdo vlastně byl Ježíšek a proč se narodil? A jaký se nám bude zdát tenhle starý příběh, když si ho zkusíme dnes znovu vyprávět? Třeba zjistíme, že se lidé zas tak moc nezměnili, pořád se mají i nemají rádi a hledají odpověď na stále stejné otázky. A tak i náš tradiční vánoční příběh pro děti a jejich rodiče je plný postav zlých, krutých, herodesovských, ale i laskavých, milých, andělských...

Inscenace "Vánoce aneb Příběh o narození" je pokusem o zamyšlení nad významem nejoblíbenějších svátků v roce - reflexí jejich tradičního poselství, ale zároveň i zcela osobních lidských dojmů. Charakter vyprávění zde vychází ze starých lidových vánočních her a evangelií. Inscenace vytváří prostřednictvím scénických obrazů snovou, tajuplnou atmosféru vánoc; dávná biblická historie se tu odvíjí z obyčejného příběhu Josefa a Marie, světy nadpřirozené a všední se prolnou, aby na okamžik zachytily naději, utrpení, zlobu i radost. Poetický kus s živou hudbou Jana Matáska, s loutkami a maskami Roberta Smolíka a kostýmy a scénou Pavla Kodedy režíruje Jan Jirků. V inscenaci hraje celý soubor divadla Minor.

Mikuláš

2010-12-05T22:34:00.005+01:00

"Můžeme přijít bez anděla už po třetí, nebo až úplně nakonec, snad kolem sedmý, ale kompletní, tak si řekni", dal mi na vybranou Roman Hanuš. Beru druhou možnost, ještě mám odpoledne v plánu otočku do Raškovic, abych odtamtud přivezl vánoční ozdoby a lyže. Sedmá pryč a nic. Osmá, pořád nikde ani vidu, ani slechu. Až v půl deváté vrznou vrátka a k baráku se kolébá kýžené trio. Čert se příšerně potí, Mikuláši po náročné tůře odpadává levé obočí. Klára už letos bere návštěvu s humorem, ale Alice klopí oči a pokorně se přiznává ke všem hříchům, co jsme Mikulášovi sepsali. Vše naštěstí řeší taštička s dárky a s nezbytným uhlím a bramborou. Holky můžou jít spokojeně na kutě...

Adventní průvod světýlek

2010-11-28T19:26:00.006+01:00

Aby nebylo pochodů s lampióny málo, tak dneska v pět začínal jeden v Brodě. Pod názvem Adventní průvod světýlek se skrývá docela sympatická akce, kdy českobrodská garda s průvodem dětí projde městem a na náměstí se rozsvítí vánoční strom, pod kterým sbor Vox Bohemica zazpívá staročeské koledy. Úderem páté zhaslo pouliční osvětlení a gardisté nastoupili. Vpředu bubeníci a pištci, pak kluci vlajkonoši v modrobílých pláštích máchali českobrodskými standardami, za nimi pestrá směs historicky oblečených mužů i žen s pochodněmi. V závěsu za gardou pak průvod rodičů a dětí s lampióny. Pod gotickou zvonicí už stál připravený sbor Vox Bohemica, s Klárou v druhé řadě, a jakmile se světýlka na vánočním stromu rozsvítila, pozvedlo sbormistr Charvát taktovku a spustil asi čtvrthodinovou produkci vánočních písní.

Jarmark

2010-11-27T20:56:00.006+01:00

Přes týden děti ve škole finišovaly s výrobou drobností, které dnes daly na trh v rámci každoročního jarmarku v úvalské základce. Nejdřív ke stolu 2.C, kde už měla prodej v rukou parta Aliččiných spolužáků. Podle pokynů Alice bereme po kousku od každého druhu. Pak ve třech pokračujeme do třídy, kde má pult 4.A a kupujeme ozdobičky, co Klára vyráběla. Holky se rozutekly, tak se ještě jdeme podívat na vyšší třídy. Šesťáci prodávají cukroví, beru si drobnost, ať si osladím odpoledne, sedmáci vystavují panenky voodoo...

Lampiónový průvod 2.C

2010-11-26T22:06:00.002+01:00

Na Martina žádný lampiónový průvod nebyl, ale pan učitel nelenil, s dětmi vyrobil zdařilé lampióny a ohlásil, že druhá cé si udělá průvod tento pátek. Alice si svůj lampión zničila (nebo nechala zničit) v družině, ještě že máme v zásobě nestárnoucí náhrady, co si holky vyrobily ještě ve školce v Hamburku.
V šest jsme byli shromážděni před školou, pan učitel vypadal trochu nesvůj, asi nečekal tak velkou účast rodičů. Když se ho tatínek Adriany ptal, jak dlouho to asi bude trvat, jen pokrčil rameny, "To já nevím...". Po druhé otázce, kam vlastně s dětmi půjde, si otřel pot z čela a velmi tichým hlasem odpověděl: "To se musíte zeptat tamhle paní Štefkové...". Ale to už paní Štefková zavelela odchod, který se zdržel jen hašením vzplanuvší lucerny jakéhosi Tobiáše...

Cena taneční školy Duha

2010-11-21T13:28:00.010+01:00

Pět minut do odjezdu na závody si Alice vzpomněla, že asi nechala soutěžní sukni v úvalském sokole. Adrenalin. Sokolovna bude určitě zamčená. Jejich cvičitelka Alena bere telefon, až když jsme na cestě. Sukni naštěstí našla po tréninku a má ji s sebou. Před desátou jsme v České Lípě, do kulturáku se sjíždějí i další taneční skupiny. V jedenáct mají malí Úvaláci zkoušku, v jednu pak zahajují soutěž - cenu taneční školy Duha. S vystoupením "Bílé Vánoce" v kategorii mladších žáků skončily holky třetí, skvělý úspěch na to, že si to zacvičily asi jen šestkrát. Prima podívanou i skvělou atmosféru pak nabídla street dancová vystoupení juniorů a mládeže, vydrželi jsme tam až do konce.

Velká Kunratická 2010

2010-11-14T21:59:00.014+01:00

Opět nadešel čas dvaceti minut bez dechu a s olovem v nohách. Na druhou stranu, letošní počasí bylo přímo lahůdkové, osmnáct nad nulou, sluníčko a azur. Se startovními čísly kolem 2024 jsme byli jedni z posledních závodníků tohoto ročníku, po nás už bourali startovní bránu. Neběželo se mi o nic líp, než loni nebo kdykoli dřív, klasická hrůza. Ale zase jsem si o něco polepšil, nějakých 39 vteřin na letošní čas 20:30. Výsledky jsou na http://www.velkakunraticka.cz/ .

Cirque du Soleil

2010-11-13T19:02:00.003+01:00

Dostali jsme dva lístky na nejslavnější představení slunečního cirkusu Cirque du Soleil "Saltimbanco" do O2 arény. Šestá řada, téměř pod pódiem, luxus. Úderem půl osmé mezi řadami sedadel vtrhnou pod pódium skupiny pestrobarevně vyparáděných účinkujících, aby si z některých diváků udělaly šoufky. Než je vyžene černošský principál a odstartuje představení. Gumoví akrobaté, duhová smršť artistů popírajících gravitaci na čínských tyčích, žonglér s míčky, které se v jeho rukou měnily na bílé šmouhy, klaunové létající z ruské houpačky do desetimetrové výšky... vše provázené živou hudbou, skvělou choreografií, propojené divadelními výstupy, kde se ani na vteřinu neobjeví hluché místo. Etudy klaunského mima Eddieho jsou vážně vtipné. Když na pódium vytáhne chudáka nic netušícího diváka, stává se z jeho kusu humorná lekce divadelní mimiky. Éterické představení létajících andělů na hrazdách a pružných lanech je posledním střípkem kaleidoskopu Saltimbanca a člověk se může opět v klidu zhluboka nadechnout. Kdo má rád cirkus typu Berousek, bude z Cirque du Soleil naprosto uchvácen. Ale i ten, komu běžná manéž úplně nesedí, si v tomhle představení určitě najde své.
Rozhovor s "principálem" kusu Saltimbanco Jamesem Clowneym: http://kultura.ihned.cz/c1-48125380-kazda-chyba-muze-zabijet-rika-james-clowney-z-cirque-du-soleil

Kouzlo děravé chalupy

2010-11-10T20:25:00.004+01:00

Odpoledne jsem si v práci uvědomil, že zedníci už asi co nevidět vezmou kramle a barák zůstane opuštěný. A děravý jak ementál, protože během dne dělali díry pro nová okna. A taky že jo. Když jsem dorazil, dům skutečně vypadal jak ruina a nikde nikdo. Cáry mlhy se valily do sednice jedním "oknem" a druhým zase odcházely. Teploměr ukazoval čtyři stupně. Nabalený jak na severním pólu jsem si udělal pohodlí, ale zima byla nesmírně vlezlá. Snad jedinou výhodu takové otevřené bydlení má - neteplá v něm víno...

Vjesolyje kartinki

2010-11-06T20:55:00.003+01:00

Za třicet dní Mikuláš, holky už začínají pomalu nervoznět...

Vinnetou

2010-10-31T19:54:00.003+01:00

Po velmi, velmi dlouhé době, asi tak po celém čtvrtstoletí, jsem se znovu podíval na film Vinnetou. Samozřejmě i s holkama. Velká akce. Pořád je to prima biják, jen nevím jestli i pro holky. Když zloduch Santer v závěru filmu visí za jednu ruku nad proastí a dole na něj čekají kopí Apačů, Klára prohlásí: "Má pěkný boty...."
:o)

Vjesolyje kartinki

2010-10-31T19:45:00.004+01:00

Naprosto nás umrtvil Aliččin komentář k valstnímu dílu, respektive k růžové slepici, co se vznáší nad postavou Michala: "To je Michalův anděl strážný..."
:o)

Halloween

2010-10-30T22:48:00.005+02:00

O den dříve, ale na druhé straně je sobota a to se oslavuje o něco lépe než v neděli. Na šestou jdeme ke Králům, u nás doma je necelých šestnáct stupňů a to by se k nám asi nikdo moc nehrnul. Madla s Adámkem nás už vyhlížejí. Bez velkých průtahů se pouštíme do dlabání dýní. Naše jsou odleželé, pořídili jsme je už před třemi nedělemi u silnice. Jedna z nich začíná trochu řidnout, snad ještě nějaký ten den vydrží. Holky si navrhují ksichtíky podle sebe, jen jim je pomáhám vyřezat, aby si nerozkrájely svoje pacičky. Ještě svíčku a hurá na verandu, tuříny naše i Králových pěkně v řadě vedle sebe. Děti jdou celou akci oslavit po svém do patra, my si otvíráme lahvinky lahodných bílých, abychom svaté i pohanské duše v žádném případě neošidili...

Draci Na Plachtě

2010-10-24T19:16:00.002+02:00

Dopoledne jsme vyzkoušeli za barákem, jak draci létají, nebo spíš nelétají, vítr se tam co chvíli ztrácel. A protože foukal jihozápadní, vyjeli jsme odpoledne nad Třebohostice Na Plachtu. Tady skutečně dulo stále a dostatečně. Aliččin nový drak jednošňůrák plachtil bez problému a vítr byl silný i na kreace s velkým dvoušňůrákem. Klářina draka jsme zřejmě někam zabalili během vyklízení předsíně, tak trénovala s velkým. Párkrát to napálila přímo do země, ale nakonec s rogalem vydržela mávat ve vzduchu docela dlouho. Stejně tak i Alice. Asi se porozhlédnu po menších dvoušňůrácích, abychom si zalétali všichni.

Pražská procházka

2010-10-16T19:21:00.017+02:00

Nad hlavou nám bouchají o trámy cihly a kyblíky s betonem, doma je sychravo, raději prcháme ven. Dlouho jsme nebyli společně na procházce v Praze, tak necháváme auto v Hostivaři a Áčkem se necháváme zavézt na Staroměstskou. Lidí tradičně tisíce, proplétáme se mezi davy turistů. Holkám to nevadí, stejně jsou nejlepší krámky se šperky, figurkami, loutkami a cetkami. Co chvíli stojíme. Před Karlovým mostem je fakt husto, to samé i na něm, celý svět se sjel do Prahy... Teprve na Kampě si můžeme trochu vydechnout. Zábradlí mostku u Velkopřevorského mlýna je celé ověšené visacími zámky, čerti vědí, jaká akce tady kdy proběhla. V Mostecké jsme zamířili na dvůr jednoho z domů, kde jsme se v nenápadné galerii kdysi kochali obrazy JŠ. Ale nájemce se změnil, a dneska tu měli jen jakousi abstraktní modernu. No nic. V Cihelné ulici je keška v nejužší uličce v Praze. Je tak úzká, že se v ní dva lidé nevyhnou a proto tam "provoz" řídí semafor. Bohužel vede jen do vinárny, pod schody čeká číšník a s vlčím úsměvem se příchozích ptá, co si dají. Na kešku tedy nedojde, asi bychom se museli nejdřív usadit na venkovní zahrádku. Poslední dnešní odlov u Mánesova mostu nám hatí jakýsi pracovník ochranky, co se promenáduje přímo kolem místa, kde má být pokládek ukrytý. K odchodu se nemá, začíná pršet a tak se raději klidíme my na nedalekou Malostranskou a zpátky na periferii.

Hypoalergenní krém

2010-10-15T10:42:00.000+02:00

Klára se právě učí anglická slovíčka a došlo na zvířata. Důsledek?
Večer po koupání...
Ivča: "Vem si ten hypoalrgenní krém!"
Klára: "Cože?? To jako že je z hrocha?!?!?"
...

Cyklostezky Pošmbeří

2010-10-10T19:37:00.005+02:00

Na úřadě jsme dostali pozvánku na malý hromadný cyklistický výlet z Hradešína do Tismic. Tam se totiž sjedou zástupci z většiny okolních obcí, kudy vedou nově otevřené cyklostezky Pošembeřím. Nazvat akci hromadnou by bylo trochu nadsazené, já s Klárkou a s Alicí jsme tvořili polovinu skupiny. Když bylo jasné, že se nikdo nepřidá, vyjeli jsme směr Přišimasy, Klepec, Limuzy a pak po silnici do Tismic. Byť bylo skoro jedenáct a sluníčko svítilo, teploměr ukazoval jen pár stupňů nad nulou. Holky proto cestou dolů neskutečně skučely, že jim umrznou a upadnou prsty na rukou. Až limonáda na tismickém hřišti jim spravila náladu. Slavnostní otevření cyklostezek proběhlo fajnově, pro děti tam zorganizovali závody kolařské zručnosti. A protože vítěz vždycky dostal čokoládové lízátko, jezdila Alice jednu rundu za druhou, dokud odměny nedošly. My s Klárkou jsme si zatím pochutnali na klobáse a když jsme se dosyta vyblbli, naskočili jsme znovu do sedel, abychom se vydali vzhůru do Hradešína. Vzali jsme to přes Mrzky a pak kola tlačili po lesní cestě až skoro k Hradešínu, k Aliččině veliké nelibosti. Bez jídla ("klobásu nejim...") začala hrozně prudit, tak jsme si cestu užili...

Mutanti

2010-09-19T21:23:00.003+02:00

Ke konci dnešního běhání se ke mně ve Škvorci přiřítila tak šestiletá holčička a povídá:
"Pozor na mutanty!!!"
"Hmm?"
"Jsou to keře, ale pozor, aby vás nechytly!"
"Tak jo, díky, dám si bacha." a běžím dál. Holčička kluše za mnou.
"Kam běžíte?"
"Domů do Hradešína."
"Hmm, ale to byste neměl, běhat takhle nahatej!"
"Už jsem se zahřál, neboj."
"Hmm aha, tak nashledanou..."
A než jsem se otočil, byla fuč...

Škvorecký jarmark

2010-09-18T20:19:00.010+02:00

Dneska jsme se coby správní vesničáci vydali přes pole do Škvorce, kde se na návsi konal jarmark. Pár stánků s uměleckými výtvory, s kořením, s medem, občerstvení, ale hlavně pultíky dětí ze škvorecké školy, které tam prodávaly své výtvory, nebo lépe jedlé produkty svých maminek. Do toho velká scéna historického poutního divadla, která byla menšími návštěvníky jarmarku doslova obležená a atrakce jízdy na oslu. Ta byla jak pro naší Alici, tak pro Zuzku Šárovou magnetem. Od osla se nehly. Jednu jízdu si zaplatily, ale tak dlouho chodily s ostatními malými jezdci, až si vydyndaly nejednu další jízdu zadaráč.
Cestou zpátky jsme potkali hradešínské domorodce s košíky plnými hub a tak jsme dpoledne vyrazili do Hradešínského lesa kouknout se, co tam na nás zbylo. Babky na nás koukaly za kdejakým stromem, sem tam bedla, dva kotrče, nějaké ty holubinky a klouzky. Co nemá žlutý spodek, je podle holek jedovaté. Mám svoji smrtelnou směs schovanou v mrazáku, dnešní smaženici jsme raději udělali jen z těch "jedlých" kousků.

Osečanská šlapka

2010-09-11T13:29:00.012+02:00

Už ani nevím, proč jsme v loňském roce závod vynechali. Letos jsem nereflektoval na Aliččiny protočené panenky a protesty a holky přihlásil. Sobotní ráno bylo díky páteční firemní akci, která byla velmi vydařená a bouřlivá, poněkud kocovinoidní, nicméně jsem provedl rozborku kol, aby se vlezly do kufru Škodovky, a vyjeli jsme směr Osečany. Složit kola, registrovat, nacvaknout čísla na řídítka a do startu zbývalo sotva pár minut. V 10:30 se rozezní houkačka městské policie a peleton dětí a jejich doprovodu šlápne do pedálů. Po minulé zkušenosti se nikam nehrneme a vzápětí jsme na chvostu. Klára naštvaná, že nám všichni ujedou, Alice zpruzená, že tady musí závodit. Povzbuzování a hecování nepomáhá. Na prvním kilometru vyndavám Twixku, ta Alici trochu uklidní. Přesto další povzbuzování házím za hlavu, nemá to cenu. Na dalším kopci dojíždíme Evu Šimánkovou s malou Janičkou a to je naše spása. Holky byly spolu na táboře, hned se daly do povídání, blbnutí a najednou už jízda tolik nebolela. Takže opět máme pohodový výlet, po závodnickém duchu ani památky. Asi je to tak lepší. Jediná nehoda nás potkala téměř na konci při sjezdu do Osečan, kdy Alice přehlédla kámen a vystřihla let plavmo rovnou do kopřiv. Sice dopadla do měkkého, ale zle se popálila. Pocit soutěže se mi podařilo vyvolat až půl kilometru před cílem. Vyhecoval jsem holky, abychom dojeli do cíle dřív než duo Šimánkových. Trochu nefér za to, že s námi celou cestu kolegiálně jely, ale Klára s Alicí to vzaly vážně a těch posledních pětset metrů do kopce vyjely a vyběhly s jazykem na vestě. A jaké bylo Aliččino zhodnocení poté, co dostala odměny a medaile? "Už na tyhle závody nikdy nepojedu!!!"

Smetanova vyhlídka

2010-08-31T23:16:00.000+02:00

Poslední prázdninový den jsme nechtěli strávit jen tak v Hrdešíně a tak jsme se dopoledne naložili do auta a odvezli jsme se za Krňany, že si uděláme výletík po nejhezčích vyhlídkách na bývalé Svatojánské proudy, dnes meandry Štěchovické přehrady. První překvapení se dostavilo, když cesta, která se v mapách Seznamu.cz jevila jako zpevněná, vůbec neexistovala a my se prodírali hovězí pastvinou a kopřivami. Druhým překvapením byl studený déšť, byť včerejší předpověď slibovala sucho až do dnešního odpoledne. Část týmu byla vybavená líp, část hůř. Na Smetanově vyhlídce už byla Ivča durch a její modré rty věstily návrat k autu. Vyhlídku Máj si necháme napříště.

Hluboká a Židova strouha

2010-08-28T16:19:00.015+02:00

Už předlouho jsme nebyli na žádném hradě nebo zámku. Historické siločáry nás tahem silným a neustálým přivedly až na Hlubokou, do Mekky romantických duší. Duší tam bylo mraky a mluvily jak česky, tak rusky, německy, polsky, svahilsky, japonsky, no zkrátka kakofonie jazyků. Do toho svatby, fotografové, kameramani, mumraj jak na damašském tržišti. Já doufal, že se před venkovním shonem ukryjeme do útrob zámku, do jeho reprezentačních sálů (trasa A). Ale ouha, průvodce leckdy ani nestačil povědět všechno, co chtěl, a ze dveří už nedočkavě nakukovala skupina, která nastoupila po nás. My zase šlapali na paty německy mluvící expedici turistů před námi. Zkrátka Verkehr jak hrom. Poklidu jsme si užili až v parku, kde jsme lovili místní kešky.

Po pozdním obědě v Týnu nad Vltavou jsme popojeli k Bechyni a sestoupili k soutoku Lužnice a Židovy strouhy. Já tu byl někdy před třiceti lety, ještě s dědou. Popisky na netu líčí soutěsku jako nesmírně romantický kus přírody. Jak pro koho. Začátek je fajn, potok zařízlý mezi skalními stěnami, žlutá značka kopíruje pravý břeh. Jenže najednou ji vidíme na břehu druhém a před námi je jen voda a kolmá skála. Přes potok je položené prkno neznámé (a zřejmě nevalné) nosnosti. Holky a já to bereme jako prima zpestření. Ivča už míň. "Hlavně se pořádně rozkroč, ať rozložíš váhu", radím a podávám pomocnou ruku. Klára s Alicí hýkají smíchy a jen čekají, kdy se prkno zlomí. Ale jsme bez ztráty desítky na druhé straně. Ujdeme dvěstě metrů a značka opět pokračuje na protějším břehu. Tentokrát bez lávky. "Boty dolů a brodíme", velím. "I ponožky?", pro jistotu se ptá Alice. Ta vodou projde jako první. Bez problému. Já svoje boty raději hážu na druhý břeh, abych měl volné ruce. Proud naštěstí není prudký, strouha se dá přejít poměrně snadno. Za mnou Klárka a nakonec Ivča, která má s rovnováhou trochu problémy a tak se nám opět stará o zábavu. Kouknu do mapy, podle ní jde žlutá už jen po pravém břehu. Samozřejmě, že po pěti minutách dospějeme k dalšímu brodu. Raději volíme ústup od vody a místo brodění lozíme strmou necestou do vršku, kde tušíme silnici. Aspoň že ta tam byla. O kus dál odlovím místní kešku a to je závěr naší procházky. Zážitek...

Když už jsme u Bechyně, byl by hřích nepodívat se na zdejší most Bechyňská Duha. Projdeme si ho tam i zpátky, za městem se sluníčko pomalu blíží k západnímu obzoru. Nad hloubkou se trochu tají dech, Ivča se raději jen dívá k obzorům. Pokocháme se a valíme domů.

Toulovcovy maštale

2010-08-27T09:26:00.008+02:00

Holky jsme vyzvedli v Podlažicích, kde byly u Norků ve "školce" spolu s dalšími deseti kousky různých věkových kategorií. A když už jsme byli takhle na východě, zašli jsme se podívat do chráněné krajinné oblasti Toulovcovy Maštale. Měl jsem v plánu udělat si tam jednu multinku - "Poklad rytíře Toulovce", která nás měla provést mezi skalami, ale vyhořeli jsme už na první kontrole, kde jsme nenašli mikro. Schovaná byla někde u Dudychovy jeskyně. Vstup do ní je impozantní - velmi strmé stupy v úzkém komíně. Bohužel jsem si špatně zabalil a na tenhle výlet musel vyrazit jen v ošoupaných sandálech. Ty na vlhké skále klouzaly o stošest a tak jsem se do žádných výstupů nepouštěl. Mikro sice nebyla až nahoře, ale i tak jsem neuspěl. Šli jsme pak po červené ještě dál podél Voletínského potoka. U Mojžíšova pramene začalo docela hustě pršet, navíc se Alice zasekla, protože nesnídala, přišel na ni hlad a tím pádem velká trudomyslnost a tudíž jí to přestalo šlapat. My s sebou v baťohu neměli žádnou traťovku. Takže konečná, obracíme. Ale kout je to moc hezký, určitě se sem ještě vydáme.

Běhání v high-tech stylu

2010-08-23T21:53:00.003+02:00

To jsme se takhle z kraje srpna sešli na obědě s Bendou a s Kolombem, aby do nás Benda nalil základy pro rozvoj běžecké vytrvalosti. "Nejdůležitější jsou boty a pulsmetr, pak už si jen hlídáš 60-70% maxima. Jo a musíš běžet minimálně hodinu..." Staré kecky se mi právě rozpadly, skvělá příležitost na pořízení nějakých vychytaných běžeckých botasek. Začátečnický snímač tepovky jsem si nadělil bokem. Nastavil své parametry, u maximální frekvence jsem si trochu přidal, nejsem přece nějaké béčko, a vyrazil. Než jsem doběhl dvěstě metrů k silnici, už na mě hodinky ječely pi-pi-pi, po-ma-lejc. Zpomalím. pi-pi-pi... Přejdu do chůze a srdce se ukázní. Mírně z kopce Hradešínským lesem se pomalým indiánským během snažím udržet tep na uzdě. Po půl hodině se otočím, abych se vrátil. Pi-pi-pi! Dobrá, je to do kopce, půjdu pěšo. Pi-pi-pi! Tak co mám sakra dělat? Nemám na to celý den! Asi mám blbě nastavenou maximálku (185). Jak to říkali - běžet rychle do kopce a když už nemůžeš, ještě zrychlit. Vyrazím z bloků. Dech se mi někde ztratil. Jakmile se mi před očima začnou dělat černé kruhy, kouknu na budík. 175. Sakra! Vzpomenu si na Bendova slova: "Musíš se psychicky obrnit, voe, budeš nejpomalejší ze všech v parku..." Jediná klika, že tady v lese jsem úplně sám. Volným krokem dojdu domů, k budíkově spokojenosti. Nedá mi to. Na internetu jsem naštěstí objevil Karvonenovu rovnici, která zóny upravuje podle klidové frekvence. Přenastavil jsem budík a najednou to jde! V pohodě uběhnout i deset kilometrů. Tempíčko je to sice lážo plážo, ale za pár měsíců se to prý zlepší. Nově nafasované služební telefony mají v sobě GPS a za přispění vychytaných prográmků umožňují pořizovat sbírku tréninků. Dobrá motivace...

Botanická

2010-08-15T14:31:00.013+02:00

Děti pryč, tak co doma. Z pražských lákadel nás tentokrát dostala návštěva botanické zahrady. Zejména nás přesvědčila nabídka rozkvetlých trvalek a letniček, my vesničani si na tyhle věci dost potrpíme...
Naše první kroky směřují do střední části, kde se zahrada už šestým rokem pyšní obřím skleníkem Fata Morgana. Cedule vysvětlují rozdíly mezi palmami a cykasami, v jejich rozlišení naživo ale totálně selháváme. Zůstanu u osvědčeného pojmenování "palmy". Okouzlilo nás amazonské jezírko, kde se vedle velkých ryb prohánějí také hejna akvarijních pavích oček, neonek a teter. V horské části skleníku budí respekt dost velké masožravky. Do Adély jim ještě kousek chybí, ale i tak...
Venku lozíme kolem záhonů s pestrobarevnými trvalkami, abychom zjistili, že se téměř vše točí kolem různých kultivarů plaménky latnaté a zápleváků, sem tam proložené trsy třapatek. Teď víme, na co se příští rok soustředit.

Penis

2010-08-01T21:08:00.004+02:00

Alice opět proškolila babičku v Raškovicích:
"Babi, víš co je to penis?"
"Hm chm, to já snad ani nevím..." volila babička opatrný ústup, který ovšem Alici nevychýlil z kurzu.
"Víš co? Tohle bys ale mohla vědět!"...

August Macke

2010-07-30T08:29:00.008+02:00

Německý malíř August Robert Ludwig Macke se narodil 3. ledna 1887 v Meschede. Jeho otec August Friedrich Hermann Macke byl inženýrem a stavitelem, jeho matka Maria Florentine Macková, rozená Adolphová, pocházela z rodiny statkáře. Brzy po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do Kolína nad Rýnem, kde bydleli na tamní Brüsseler Strasse. Když mu bylo třináct let, přestěhovala se jeho rodina do Bonnu, kde bydleli na Meckenheimer Strasse 29 (nyní Thomas-Mann-Strasse). V říjnu 1904 byl Macke přijat na Akademii v Düsseldorfu, ovšem brzy začal být nespokojený s konzervativní výukou tamních profesorů, nelíbilo se mu hlavně ‚repetitivní kopírování sádrových panáků‘. V roce 1905 začal Macke docházet také na večerní kurzy na Kunstwerbeschule, se kterými byl o poznání spokojenější. V roce 1906 pak Macke z Akademie kvůli nespokojenosti odešel úplně.
Macke se přátelil s celou řadou svých malířských kolegů tehdejší doby: v roce 1907 žil několik měsíců v berlínském bytě Lovise Corintha, se kterým sdílel ateliér i myšlenky o umění a jeho vývoji. Jeho přítelem byl i Franz Marc, na jehož naléhání se v srpnu 1911 stal jedním z vedoucích členů expresionistické skupiny Der Blaue Reiter. Marc Mackeho seznámil s Kandinskym, který měl na oba umělce rovněž nezanedbatelný vliv. Mackeho blízkými přáteli byli také von Jawlensky a Münterová, kteří často na jeho pozvání pobývali v jeho domě.
V roce 1908 Macke sloužil svou roční povinnou vojenskou službu. 5. října 1909 se Macke v Bonnu oženil se dcerou továrníka Elizabeth Gerhardtovou, se kterou se seznámil už v roce 1903 na cestě ze školy. Na svatební cestě navštívili Frankfurt, Colmar a Bern, kde pobývali u známých Elizabeth, rodiny Moillietových. Jejich syn Louis byl rovněž malířem a navštívil s Mackovými Paříž. Po svatbě se novomanželé přestěhovali do Tegernsee v Bavorsku, v roce 1911 se vrátili do Bonnu, kde žili na Bornheimer Strasse 88 (nyní 96), o tři roky později se přestěhovali do Hiltfingenu u Thunerského jezera.
V říjnu 1912 Macke navštívil Paříž, kde se setkal s Robertem Delaunayem, jež ho seznámil se svými principy orfismu. Delaunay na oplátku Mackeho navštívil v lednu 1913 společně se svým přítelem Apollinairem. Od 5. do 22. dubna pobýval společně s Paulem Kleem a Louisem Moillietem v Tunisku, kde vytvořil celou řadu akvarelů inspirovaných tamním jedinečným světlem a členitou krajinou.
Na svých plátnech Macke používal především jasné barvy, které byly charakteristické pro jeho velmi osobní styl. Abstraktní kompozice pozadí v jeho kompozicích byly příbuzné tvorbě Delaunaye a Kandinského, nicméně jasné barvy a stylizované formy postav byly typické hlavně pro expresionismus. Na rozdíl od Kandinského Macke nikdy nehledal za barvami žádné mystické významy, maloval čistě podle toho, jak se mu líbilo a jak sám cítil.
V červnu 1914 se Macke vrátil do Bonnu, po vyhlášení války byl v srpnu povolán do armády. Poprvé se zúčastnil bojů 23. srpna, byl zastřelen o tři dny později 26. září 1914 ve věku pouhých 27 let na západní frontě v Perthes-les-Hurlus poblíž Champaigne ve Francii. Byl pohřben na vojenském hřbitově v Souain. Ve smutečním oznámení Marc popsal Mackeho jako ‚malíře, který dal barvám nejjasnější a nejčistější tón z nás všech‘.

Sádra

2010-07-29T08:15:00.003+02:00

Podařilo se mi zranit svoje dítě. A tak to byl pěkný den, když jsme za dopoledního sluníčka u jablonecké přehrady nazuli brusle a po hladkém asfaltu se kolébali kolem vody. Právě, když jsme se chystali otočku za Břízkami, slyším za sebou rachot a vidím rozpláclou Alici. Zase si dala pořádně na zadek, až se jí objevily v očích slzičky. Spěchám, abych ji pomohl, ale nějak mi nevyšlo brždění a přejel jsem jí navrch ještě prsteníček u pravé ruky. Z pod nehtu teče krev, Alice řve. Dáváme si pauzu a pak pomalu jedeme zpátky. "Já si na těch bruslích vždycky ublížím...", lamentuje každých pár metrů. Osvěžení ve vodě ji spraví náladu. O dva dny později si ale stěžuje, že s prstem nemůže hýbat, že ji to hrozně bolí, poslední článek je trošičku do fialova a tak jedeme do Krče. "Tatínek mi při bruslení omylem přejel prst", vysvětluje Alice panu doktorovi příčinu. Ten chvíli přemýšlí a pak se na mě bezradně obrátí: "Můžete mi říct, jak se to mohlo stát??". A tak zatímco sanitář dělá Alici parádnickou dlahu, vyprávím znovu celou příhodu. Ali se se sádrou sžila velmi rychle. Když doma svou ozdobu ukazovala, říká Ivče: "Víš co? Já si ji klidně dokážu sundat, chceš to vidět? .... "