sobota, října 20, 2018

Třeboňský půlmaraton

Silva Nortica skončila, Petr přišel s nápadem zaběhnout si místo toho na podzim půlmaraton v Třeboni. Že by měl ubytování přímo na náměstí, že je to rovinka a taky první ročník. Takže kdyby se závod líbil a osvědčil, mohli bychom ho běhat od samého začátku. Vyjít ze vrat baráku přímo pod startovní bránu byl skutečně luxus. Přihlášeno bylo asi 1600 lidí rozdělených zhruba půl na půl mezi maratonem a půlkou. Start v 11:15, čtvrt hodiny za maratónci. Přestože jsem chtěl běžet víc na pohodu, abych to hned v začátku neutavil, tempo peletonu bylo samozřejmě od prvních metrů ostřejší, asi 5:30. Tepovka mi postupně lezla výš a výš až do nezdravých výšek. Tak jsem si řekl, kašlu na to, bude to buď a nebo, a běžel dál v tempu, které nakonec mělo průměr 5:36 a cílovou branou jsem proběhl o 18 vteřin dřív, než odbila druhá hodina od startu. Kompletní výsledky jsou zde


pátek, října 05, 2018

Prodloužená

Došlo i na Alici, alespoň co se tanečních týká. Do Vánoc chodí každý pátek do sokolovny v Českém Brodě. A první prodloužená vyšla na 5. října. Moc nám to připomnělo některé scény z filmu Hoří má panenko. Rodiče s lahvinkou vína, puberťáci se výrazem "trapný". S Alicí jsme si zatrsali waltz, blues, dementní mazurku a bylo po parádě. Teď až na věnečku.


neděle, září 30, 2018

Podzimní vandr na Ötztalské feraty

Po čtyřech letech jsme do batohů opět naházeli sedáky, feratové sety a vyrazili do rakouského Ötztalu zkusit nějaké ty ferátky. Nejteplejší počasí předpověď slibovala na pátek a proto jsme jako první cestu zvolili Kühtai panorama Klettersteig, kde se leze 450 metrů v severní stěně Pockkogelu  až na jeho vrchol ve výšce 2807m. Přestože byl místy ve stínu sněhový poprašek a dokonce led, dalo se lézt jen ve dvou vrstvách triček. Úseky s obtížností D/E nás zahřály dostatečně. Blankytná obloha, odpolední slunce a panorama Alp všude kolem se postaraly o nádherné vyvrcholení. Jen sestupová cesta do údolí k autu byla nekonečná a útrpná.
Druhou feratou, vzdálenou jen příjemných pět minut od parkoviště za obcí Längenfeld, byl Reinhard Schiestl Klettersteig. Velmi strmá 200m vysoká stěna s maximální obtížností D, sice dobře jištěná s mnoha stupy, ale nic pro jedince se strachem z výšek. Dopolední oblačnost se zvolna rozplynula, a když jsme vylezli na vrchol a rádi se nechali zlákat celoročně otevřenou hospůdkou, slunce už na zahrádce zahřívalo masivní lavice a orosené pivo nám přišlo k chuti.
Poslední jištěnou cestou byl krásný a pohodový výstup k Lehnerskému vodopádu. 170 metrů s maximálně céčkovou obtížností. Jen Momo našel po projuchané noci síly k éčkové převislé variantě přímo podél padající vody. My ostatní jsme v klidu dostoupali až k lanové lávce natažené přímo nad ústím vysokého vodopádu. Ta byla pěknou tečkou za příjemným výstupem.



pátek, srpna 31, 2018

Letní Letná s Akoreacro

Když jsme v červenci vybírali z nabídky letošní Letní Letné, měli jsme s volbou francouzského ansámblu Akoreacro a s jejich premiérovým představením Dans ton coeur - Ve tvém srdci -  šťastnou ruku. V pochopitelném příběhu plném emocí (muž a žena se v továrně dají dohromady, prožijí lásku od zařizování bytu, očekávání potomka, až po nevěru, násilí, rozchod, aby se nakonec zase smířili) se vystřídalo "loutkové" divadlo s živými figurami, nápaditá choreografie mezi spotřebiči domácnosti a dechberoucí akrobacie na visuté hrazdě. Zcela zaslouženě byli cirkusáci po představení odměněni bouřlivým potleskem ve stoje. 

sobota, července 28, 2018

Dovolená v Toskánsku

Klárku jsme v neděli odpoledne vyzvedli v Praze na letišti. Jazykový kurz včetně návratu proběhl v pořádku. Pak jen vyprat dvě pračky nejnutnějšího oblečení, nastrkat tašky do auta a v půl desáté večer jsme opustili Hradešín. Tento rok jsme zamířili na jih do italského Toskánska, abychom tam dvanáct dní nasávali kulturu, historii, víno a jiné delikatesy. Více na jdemeven.cz.

neděle, července 01, 2018

Klára leaves to Dublin

Pořád se to zdálo daleko a najednou přišel den, kdy se má Klára vydat za moře, do Irska, do Dublinu na čtrnáctidenní jazykový kurz. A pořád jako že v pohodě, dokud se za ní nezavřely dveře pasové kontroly, poslední zamávání a my měli v krku knedlíky tuhý jak stará veka.
 

čtvrtek, června 14, 2018

Vyřazení z úvalské ZŠ

Došlo i na Alici a ve čtvrtek 14.6. se v Úvalech konalo slavnostní vyřazení deváťáků. Proslovy, videa, emoce. Tradiční opíjení v lese za školou se nekonalo. Třídní si své ovečky stáhla do pergoly na školním dvoře a tam se všichni "dobře" bavili. Bez Alice, ta vzala roha záhy...




neděle, června 10, 2018

Exkurze na ruzyňské letiště

Abychom Kláru zbavili zbytečných nervů, ale taky abychom se dověděli něco nového, zarezervovali jsme si v květnu exkurzi na ruzyňské letiště. Tras je tam víc, my si vybrali tu, kde ukazují i odbavení a provoz na jednotlivých terminálech. To aby Klára viděla, že to není žádná věda. Na starém ruzyňském letišti nás naložili do autobusu a vtipná zkušená průvodkyně nás provezla technickým zázemím kolem hangárů, mechaniků, rozebraných motorů, soukromých Learjetů a Gulfstreamů. U hlavní ranveje jsme se zblízka podívali na přistání i start normálních linkových letadel, objeli jsme těsně kolem obřího Airbusu 380 a vnořili se do terminálu, kde neznalým paní průvodkyně objasnila, ke jsou pasovky, kde odbavení, kde bezpečnostní kontroly zavazadel. Klára by už neměla tápat. Dvě hodiny utekly jako voda a z akce jsme byli docela nadšení. I Alice, a to je co říct...

neděle, května 13, 2018

Vltava Run 2018

Pátý ročník Vltava runu jsme zahájili setkáním na Zadově stejně jako loni. První auto se odebralo na kutě záhy, start Tkačevovy letky  byl stanoven na 5:30. Ráno bylo kýčovitě krásné, louky plné odkvétajících pampelišek, před rokem jásavě žluté, svědčily o letošním překotném a tropickém jaru.  Cestou jsme se dověděli, že Petr Dvořák, jinak skvělý běžec a Jarynův bratranec, chytil nějakou virózu, půl noci problil a běh musí vzdát. Jeho první štafetu na sebe vzal Potapěč, který si tak po prvních šesti etapách na konto připsal téměř třicet kilometrů. Do Horní Plané, kde dochází k velké předávce, jsme dorazili s dostatečným předstihem. Přesto Jaryn ještě nebyl zcela připravený, když do cílové rovinky přiběhl Rafa, klasika. V naší šestce mám devátou etapu, prohodili jsme se s Kolombem, abychom každý běželi něco jiného, než vloni. Z Černé v Pošumaví přes Muckov a Liščí vrch do Vřesné. Před cílem se přihnaly mraky a spustil se přímo tropický liják, to už jsem naštěstí předal kolík Kolombovi, který si pak té vody užil přímo vrchovatě. Trochu vzrušení jsme zažili v Rožmberku, kde na předávku nedorazilo auto A, protože díky uzávěrám jim navigace byla houby platná. Po chvílích horečnatého telefonování si jejich první etapu vzal Jaryn a my se s Áčkem setkali až v Rožmitále. Noční pasáž jsme zahajovali v Hluboké nad Vltavou, tady už jsem měl čtvrtou etapu ze šesti, která vedla z Kolodějů nad Lužnicí pořád dovrchu do Koloměřic, Dražíče, až pak jsem si trochu seběhl do Písecké Smoleče a zase dokopce do Slabčic. Během etapy mě předběhlo osmnáct lidí, já pouze jednoho, a to ještě jen proto, že si odskočil do lesa.  Po odpočinku v Osečanech jsme se opět setkali s Áčkem na Slapech u Štoly Josef. Byť bylo dopoledne, už panovalo pořádné vedro a dalo se čekat, že bude ještě hůř. Poctivé krpály si letos vybral Mirek na štafetě z Živohoště do Třebenic. Ze všech délek auta B je to asi nejnáročnější kus. Na mě čekala celkem pohodová šestikilometrová štreka z Hradištka do Davle. Seběh k Sázavě byl celkem fajn, ale výheň podél řeky mě dost potrápila, moc rychle jsem v ní běžet nedokázal. Teplotní peklo si asi nejvíc užila Eva na posledním jedenáctikilometrovém úseku z Vraného do Braníku. Ale doběhla a jako jeden tým jsme proťali cílovou pásku v čase 34h 37m 47s a skončili na pěkném 239. místě. Tým VR letos opět připravil krásné video ze závodu.


úterý, května 08, 2018

Výlet do Horní Lužice

Čadilům začaly kvést rododendrony a já shodou okolností nedávno narazil na fotografie z přírodního parku v Kromlau, který je azalkami a rododendrony doslova nacpán. Němci osmého května svátek neslavějí, tak jsme se sbalili a ráno se vydali na sever. V zahrádkách kolem silnic všechno kvetlo, ale když jsme se v Kromlau zanořili do lesoparku, najednou nic, jen pupeny. Azalky tedy byly v plném květu a šířily kolem sebe doslova omamnou vůni. Fialové květy rododendronů se však ukazovaly jen sporadicky na místech, kam slunce svítí většinu dne. Asi to chtělo ještě týden či dva počkat. Keřů je v parku skutečně spousta, neproniknutelná houština a jestli to vše naráz rozkvete, musí to být pastva pro oči. No nic, důvod opět se sem podívat zůstává. Jednou z atrakcí parku je Rakotz Brücke, tedy Ďáblův most. Právě ten jsem víděl na několika fotografiích a úplně mě uhranul. I v tomto bodě jsme měli trochu smůlu. Most sice stál, ale pod ním jeřáb, barevná bezpečnostní ohrazení, hladina jezírka kvůli opravě snížená, takže o magickém oku, kdy se na ní most odráží v dokonalém kruhu, jsem si mohl nechat zdát.
Jen pár kiláků na jih od parku se nachází rozsáhlý povrchový uhelný důl Tagebau Nochten. A u něj stojí rozhledna Am Schweren Berg. A stojí přesně na rozhraní dolu na straně jedné a hustým lesem na straně druhé, který dnes slouží jako vojenský cvičný prostor. Rozloha dolu je ukrutná, na druhé straně chladící věže elektrárny Boxberg. Stovku schodů do třicetimetrové výšky jsme absolvovali jen já a Klárka, zbytek posádky si dole na pařezech rozdělal svačinu. Výhled stál za to, rozhodně tedy byl neobvyklý.
Právě na druhou stranu dolu, nedaleko od elektrárny, jsme odjeli na naši poslední zastávku. Tou byl park valounů Findlingspark Nochten, vytvořený na místě bývalého dolu a poskládaný s tísíců valounů, od malých oblázků až po obrovské balvany. Pečlivou rekultivací vznikl park oku lahodící, vlastně taková botanická zahrada s dřevinami a rostlinami, které se vyskytují především v Horní Lužici. Prošli jsme si ho křížem krážem, fascinování blízkostí obřích chladících věží elektrárny, které s rozkvetlými keři vytvářely nevšední kontrast.