pondělí, prosince 28, 2015

Amadeus

Přesně před rokem jsme večer vcházeli do Státní opery na představení Labutího jezera. Jiný balet než toto či Louskáček se snad v prosinci ani nehraje, tak jsem se začal rozhlížet po činohře. A lístky jsem sehnal do Divadla na Vinohradech na představení Amadeus. Recenze dobré, komentáře diváků na i-divadlo.cz taktéž, tak jsem je vzal i pro holky, byť to není žádná jednoduchá řachanda. Představení se nám moc líbilo - scéna, hudba, herecké výkony, vše parádní, jak to shrnuje i tato recenze Jany Soprové:
Amadeus na Vinohradech je příkladem velké činohry, kterou Töpfer sliboval.
Režisér Martin Čičvák společně s dramaturgem Milanem Šotkem hru poněkud prokrátili, vypustili legendu o otrávení Mozarta i Salieriho nepovedenou sebevraždu. Scénograf Tom Ciller pro inscenaci vytvořil působivou scénu s výrazně rudou platformou a třemi klavíry. Každému divákovi jistě utkvějí v paměti dvě vizuálně silné scény. V jedné z nich se rudá plocha s Mozartem hrajícím na klavír zvedá doslova k nebi, do závratné vertikály. Pro představitele Amadea je to zajisté akrobatický výkon, pro diváka dotek skutečné divadelní magie. Při té druhé, až hororové scéně je za ponurých tónů Komturovy árie z Dona Giovanniho prolomena zeď a ve vzniklé díře se zjeví hrozivé alterego Mozartova otce.
Shafferův příběh, vyprávěný z pozice italského skladatele Salieriho, který ve své době byl v podstatě módní ikonou Vídně, může divák vnímat v několika vrstvách. Někdo ocení napínavý příběh, v němž Salieri promyšleně zničí naivního Mozarta. Jiného zaujmou obecnější aspekty příběhu, onen věčný souboj průměrnosti s genialitou, i střet normálního světa s vnitřním světem umělce. Pro autenticitu příběhu je zásadní vhodné obsazení ústřední dvojice, a takové představitele na Vinohradech naštěstí mají.
Jiří Dvořák svého Salieriho prezentuje jako elegantního, usměvavě suverénního muže s nadhledem. Jeho suverénní sebejistota dostává trhliny pouze ve chvíli, kdy jej nikdo nevidí. Jen jedinkrát dává nahlédnout na oponu své image, když se trapně vrhá na Konstance ve snaze ji svést. Jeho pochyby i nenávist jsou schované či doslova stlačené pod povrchem. Pod skořápkou sterility cítíme spalující oheň ctižádostivého umělce. Jakkoli se snaží Mozarta, jímž pro jeho živočišnost pohrdá, zlehčovat a zpochybňovat, jeho génia nedokáže popřít. Zvláštní směs nenávisti a zároveň oddaného obdivu dodává Dvořákovu výkonu zvláštní jiskru.
Ondřej Brousek má pro Amadea výborné předpoklady. Díky hudebnímu talentu nemusí schopnost klavírní hry jen předstírat. A jeho herecké dispozice mu umožňují vytvořit přesvědčivou podobu neurotického geniálního dítěte, neschopného dospět a fungovat ve společnosti tzv. normálních lidí. Je pro své okolí zároveň přitažlivý i nesnesitelný. Je zranitelný, asociální, nepříjemný svým ječivým smíchem, a nepochopitelný tím, jak se v jakékoli chvíli dokáže ponořit do hudby a nevnímat okolní svět.
Jediná Konstanze v interpretaci Ivany Uhlířové jej dokáže pochopit, protože i v ní zůstává naivita, dětinská otevřenost, a zároveň přirozená ženská empatie. Ostatní postavy slouží jako ilustrační rámec jejich příběhu, a úmyslně postrádají životnost. Císař Josef II. Michala Novotného připomíná povrchnost dnešních politiků–sportovních nadšenců tím, že veškeré věci řeší v přestávkách mezi šermováním. A ostatní VIP jsou pouze společensky animovanými figurkami. Jejich představitelé se vyjadřují jen pantomimicky, zatímco jejich ústy promlouvají jiní.
Pokud jde o celkový obraz inscenace, jisté rozpaky vzbuzuje rádoby novátorské ztvárnění operních scén, nicméně jako celek je Amadeus zajímavou inscenací, která naznačuje možnosti vinohradského divadla jako úspěšné „velké činohry“, jak ji při svém nástupu sliboval ředitel Tomáš Töpfer.

čtvrtek, prosince 24, 2015

Vánoce 2015

Štědrý den jsme za jarních teplot zahájili vycházkou ke krmelci.Ráno jsme nahonem přichystali ozdoby z mrkví a zeleniny, aby bylo co zvířátkům na stromeček. Před barákem jsme narazili na Královi, co se také chystali někde zdobit a tak jsme se vydali pěšky všichni dohromady i s jejich Ejminou. Pipin z ní byl nejdřív dost nervózní, asi že byl na vodítku, zatímco ona na volno, ale v lese se vše srovnalo, hlavně, když ji mohl neomezeně čuchat mezi nohama.
Když holky po návratu obalily kapry, abychom se tím nemuseli večer zdržovat, přišlo na řadu lití olova, tedy v našem pojetí lití vosku. Samé dobré zprávy - štěstí, bohatství, zábava. Příští rok asi bude senzační. Po pár rozbalených dárcích mažeme do kostela na mši. Holky opět zívají na kůru. Duševně se připravuji na farářovy svérázné proslovy, ale letos se neobvykle umírnil a tak se za jediné extempore dá považovat výčet předků Ježíše až do dvacátého kolene.
Pětadvacátého je setkání v Přelouči. Na mě sedá ukrutný moribundus, hlava jak balón, teče mi z nosu i z očí, chrapot. Zpívání koled musím vzdát, snad příště. Na Štěpána se naopak schází všichni Sedláčkovi u nás. Moribundus nepatrně polevuje, respektive přechází na Ivču. Statečně držíme až do večera, ale po odchodu posledních hostů doslova omdléváme. Následující den nás čeká tradiční bowling se Šárovými. Zatímco by Ivča měla spíš ležet v posteli a kurýrovat se, vrhá koule tak, že v druhém kole vítězí. Ale jako bychom toho neměli dost, domlouváme se na večer na letošní závěrečný souboj v Macau. Vítěze poháru sice ohrozit nemůže, ale ještě je šance zahýbat pořadím na dalších příčkách. Vyhlášení proběhne jako vždy až na Silvestra.

sobota, prosince 19, 2015

Branická BĚSítka

Momo, Milda a další opět sebrali síly a uspořádali na dvoře za branickou sokolovnou předvánoční BĚSítku s pečením kaprů a vinných klobásek, se svařákem červeným i bílým. Donesli jsme pár vlastních výtvorů, Klára strávila dopoledne u plotny přípravou vynikajících mufínů, po kterých se pak jen zaprášilo. Hlavně to ale bylo milé setkání s přáteli a známými. Po dvou kolech koled jsme zanechali místní bujarému nasávání a odjeli zdobit stromek na Hradešín.




čtvrtek, prosince 17, 2015