středa, ledna 23, 2008

Vjesolyje kartinki

Dneska se nám domů dostal obrázek, co dlouhou dobu visel se spoustou podobných ve školce na dveřích. Zřejmě se likviduje vše, co souvisí s vánoční tématikou. Nastupují zimní sporty a za chvíli asi přijdou náměty velikonoční. A co že to na obrázku vlastně je? Kdo by nepoznal veselého čerta...

úterý, ledna 15, 2008

Kulturní odpoledne

Konec ledna se blíží a s ním i konec výstav, které jsem chtěl vidět. Proto jsem dneska skončil v práci už v poledne, vybral si půl dne dovolenou (stejně si fůru převádím z minulého roku) a vyrazil do Prahy. Nejdřív jsem zaskočil do městské knihovny, abych se tam v hale pokusil nafotit dílo Mateje Kréna Idiom pro jedno z dalších témat ve fotografické výzvě na tenhle rok, ale moje další kroky už směřovaly přímo do Staroměstské radnice na výstavu Czech Press Photo 2007. Plný obdivu jsem překlopýtal Staromák k domu U kamenného zvonu, kde je snad poprvé instalovaná výstava s průřezem celoživotního díla Jindřicha Štreita. Je kouzelná. Nad některými fotografiemi se dostavuje pocit "ano, takoví jsme asi byli i my". Na jedné z osmdesátých let jsem zahlédl ručník, který jsme taky měli doma. Na jiné přehoz přes postel, který nám úplně stejný leží na pelechu v Hradešíně ještě dneska... Co o výstavě a fotografíích píšou fundovaní?

Výstava Jindřicha Štreita je koncipována jako celoživotní retrospektiva u příležitosti autorova životního jubilea. Přestože je Jindřich Štreit jedním z nejvýznamnějších českých fotografů, dodnes neproběhla ucelená přehlídka jeho životního díla. Retrospektiva nabízí 190 fotografií ve výběru Tomáše Pospěcha.
Dnes již světoznámý fotograf Jindřich Štreit (nar. 1946) se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století ojedinělým souborem fotografií o vesnicích Bruntálska, kde žil. V letech 1978-1991 se mu podařilo na malém prostoru několika obcí zachytit vesnici doby reálného socialismu a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Bez nadsázky se dá říct, že tím objevil pro světovou fotografii českou vesnici. Oproti dřívějším idylickým obrazům venkova ukazuje kolektivizovanou socialistickou vesnici doby normalizace. Zobrazuje bývalé Sudety, kde po druhé světové válce odsunuté německé obyvatelstvo nahradili lidé přistěhovaní z různých částí republiky, se zpřetrhanými vztahy k tradicím a někdy bez hlubšího vztahu k novému domovu. Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodenno života, které je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní. Důraz na výrazné lidské typy, rázovité postavy, připomene podmanivý hrabalovský svět, se kterým "Jindřich ze Sovince" sdílí i společnou poetiku, vliv surrealismu, obdiv k prosté existenci a potřebu hledání krásy člověka i přes drsnou slupku a prošpiněný vaťák.

Maloval jsem si, že si ještě "o dovolené" najdu příjemnou kavárnu a aspoň na chvíli si vychutnám roli kavárenského povaleče, ale nebylo mi souzeno. Výstavy spolykaly téměř celé odpoledne. Motivován tolika skvělými fotkami jsem aspoň vytáhl aparát a cestou na vlak sem tam zmáčknul spoušť a zkoušel zachytit kouzlo plynových lamp staré Prahy.

úterý, ledna 08, 2008

Vjesolyje kartinki

Holky odněkud vytáhly obrázek Prasata ve výběhu, který si chci vzít do práce, protože je parádní, zejména výběh je sehr ekelhaft... Když už jsem byl v dokumentování, zvěčnil jsem i sbírku plastik, které se nám neustále rozrůstají. Ještě že mám v práci prázdné široké police. Šílený jezdec je vlastně Klárčinou prvotinou z branické keramiky. Alice převzala otěže a pokračuje v nekonformním stylu, což dokázala například červeným sněhulákem...



.

neděle, ledna 06, 2008

Lyžařská školička IV - finále

Po dvou absencích jsme se dneska před devátou dohrabali na Severák k ceduli Veverek, abychom se zúčastnili finálové neděle lyžařské školičky. To znamená závodního slalomu a karnevalových jízd. Ze závodu jsem měl trochu strach, přeci jen na lyžích stála Alice jen třikrát, Klára dokonce jen dvakrát, plus třítýdenní výpadek. První sjezd obavy nerozptýlil, holky byly víc na zadku než na nohách. Naštěstí se s každým dalším rozjezdem jistota zvyšovala a když rozhodčí odmívnul ostrý start, holky bez zaváhání prokličkovaly brankami a ve vajíčku projely cílem. Po závodu, zatímco jsme čekali na výsledky, se strhla bitva o bednu. Každý si chtěl vyzkoušet, jaké to je postavit se na nejvyšší stupínek. Ten ale opanovala Alice a rozhodně neměla v plánu dopřát pocit vítěze nikomu jinému. Skutečné výsledky ji pak trochu usměrnily a nám vyrazily dech, když na druhou příčku vystoupala Klárka a dovezla tak do Hradešína cenné stříbro. Popolední karneval byl přehlídkou barev a nápadů, děti i instruktoři nasoukané do kostýmů spidermanů, sněhuláků, motýlů, čarodejnic, Marfuší,... Nás zachránila sbírka kostýmů Mirky z Braníku. Klárka jako lentilka m&m, Alice jako houba Sponge nedělaly na svahu ostudu.
video