pondělí, prosince 31, 2007

"TOP TEN" 2007





aneb zážitky uplynulého roku.

LITERATURA

Carlos Ruiz Zafón - The Shadow of the Wind (Stín větru)
Překvapením pak Březnové Idy od Wildera Thorntona

HUDBA

Glen Hansard & Markéta Irglová - The Swell Season
a tím i poslední alba, co vyšla od Frames

FILM

Nový svět (The New World, Terrence Malick 2005)
Sólokapr (Scoop, Woody Allen, 2006)
Vratné láhve (Jan Svěrák 2007)

Silvestr

Sice jsme plánovali trávit pár dní s kamarády na chatě v Jiřetíně pod Jedlovou, ale naši chcípáčkové nám to se svými chřipičkami zařídili jinak a tak jsme nakonec zůstali všichni v Hradešíně. Silvestra jsme zahájili výletem do Hrusic, procházkou po Ladových stopách až k pokladu nad dálnicí, kterou jsme završili báječným obědem v hospodě U Sejků. Po stole nám teklo víno i kola, snad díky nešikovným rukám, odpoledne jsme se ale dověděli, že švagrovou odvezli do porodnice. Že by znamení?
Doma jsme oslavy zahájili sérií společenských her, skončili pak u Prší, které Klára chtěla hrát pořád dokola. Jednou z perel bylo:
T: "Máš červený, osmičku nebo svrška?"
K: "Mám svrška."
T: "A co budeš chtít?"
K: "Hmmmm... tak kaštany!"...
Naštěstí v telce spustili Star dance a my se od stolu přesunuli na parket. Tanečky s děvčátky mi daly dost zabrat... Půlnoc ještě daleko, my vyšli ven, že si zatím zapálíme aspoň prskavky, ověsíme vrbu a tak. Veselé mávání náhle přešlo v pláč, když se holky spálily o žhavé konce. Alici to všechno sebralo tak, že usnula, o půlnoci pak nebyla k probuzení a první věcí, co na nás ráno zařvala, bylo "My jsme ten vohňostroj přešvihli!!". My ostatní v bdělém stavu jsme vyndali na ulici pár kompaktů, spustili krátkou ale intenzivní salvu a pak sledovali, co se dějě kolem. Soused Votočka na své zahradě konkuroval raketkami, co se nám vyhořelé snášely na dvůr, ale jinde v Hradešíně to překvapivě skvěle bouchalo a v dálce na západě bylo vidět kytičky ohňostrojů nad Prahou. Na ulici se sešli všichni naši sousedé i děti, co to do půlnoci vydržely, popřáli jsme si hodně štěstí, přiťukli si na Nový rok a prokřehlí se rádi vrátili do tepla sednic, abychom si ten začátek nového roku hezky zažili.

Carmenére

Nakupoval jsem na Silvestra vína ve Tvinu a jedním z nich bylo Chilské Carmenére, odrůda, se kterou jsem se dosud nesetkal. Prvním příjemným překvapením byla plná tmavě červená barva, dále bohatý buket plný lesních plodů a zralých třešní, na patře se pak přidají decentní tóny koření a tabáku. Tříslovin víno moc nepobralo, k archivaci tedy nejspíš nebude, ale na celkovém příznivém dojmu to ničemu neubralo.

A co o odrůdě encyklopedie?
Carmenére pochází původně z Francouzského regionu Médoc, Bordeaux. Řadí se do rodu odrůd kabernetů, název Carmenére pochází z francouzského slova carmin (karmín), podle nádechu barvy podzimních hroznů. Odrůda je také známá pod jménem Grande Vidure, historického synonyma z Bordeaux. Společně s Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot, Malbec a Petit Verdot je Carmenére považován za jedno z šesti "noble grape" Bordeaux. Dnes se ale ve Francii najde jen zřídka, zato v Chile se pěstuje na víc než 4000 hektarech vinic v Central Valley. Více na Wikipedii.

středa, prosince 26, 2007

Štěpánské GC

Kvůli Klárčině chřipce jsme odvolali návštěvu v Jablonci. Ale abychom se celý den jen neváleli doma, vzal jsem Alici a vydali jsme se na další kešky v nedalekém okolí. Ve Voděradských bučinách nedaleko Struhařova jsme měli naplánovanou první - "Bludné kameny". Mrzlo až praštělo, v lese takřka sváteční atmosféra, nikde nikdo, jen pár srnek. Skrýš pokladu byla zavalená zamrzlými kameny, museli jsme je z ledu vytlouct, teprve pak jsme mohli plechovku vyndat.
Druhý poklad byl schovaný kousek od Tehovce u pramenu Rokytky. V každém bylo naštěstí dost věcí na výměnu, takže Ali mohla vzít i něco pro Klárku. Jednou z odpoledních kreativních zábav bylo malování porcelánového nádobíčka, co holkám nadělil Ježíšek. Teď budou mít v čem servírovat občerstvení barbínám...

pondělí, prosince 24, 2007

Štědrý den

Dnešní setkání v Radotíně začalo dobrodružnou etudou, když Moulíkovi zabouchli v dodávce jak klíče, tak obě děti a pak zjistili, že je vůz zamčený. Malou Agátu vevnitř částečně paralyzoval hysterický záchvat, když se nemohla dostat z pásů a chvíli trvalo, než se jí z posledních sil podařilo vytáhnout čudl ve dveřích. Všichni pohromadě jsme se pak mohli vydat do lesa nad Radotínem k tradiční borovičce. Všem se nám za ty roky zdála nějaká větší a nehezká. Možná od toho, jak ji každý rok okusují zvířata, když na ní navěsíme ozdoby. Letos nám jabloň nadělila minijablíčka a ta se náramně hodila jako zdobení. Všem se to moc líbilo. Vánoční koledy jsme měli s doprovodem, Kačenka Šimánková zahrála na flétničku a pak přišel hřeb představení - Momo vytáhl housle, vylovil z paměti několik koled a zmrzlými prsty zahudlal.
O půl šesté se oblékáme a opouštíme Ivču, abychom se šli porozhlédnout, jestli někde kolem kostela nepoletuje Ježíšek či jeho pomocníci. Abychom ho nevyplašili, kdyby náhodou byl právě u nás v sednici, lezeme do chalupy oknem ložnice. Za chvíli zvoním a holky mají oči navrch hlavy, že na nás fakt nezapomněl. Z večeře tradičně jen uždibnou, asi mají bříška stažená očekáváním. Letos se nám daří zabránit neřízené rozbalovací smršti. Nastupuje Klárka, aby četla, čí je který balíček. Alice dělá doručovatele a za chvíli máme čtyři pěkné hromádky. Aličina kupička je rozbalená v mžiku, ostatní si otevíráme jeden po druhém. Vypadá to, že holky dostaly to, co si přály, hlavně mluvícího Ponyho a Barbie víly.
Před desátou se oblékáme na půlnoční v hradešínském kostele. Je skoro plný, holky našly poslední místa k sezení v první řadě hned vedle kamarádek z ulice. Mše je rozumně krátká, sem tam proložená koledami. I tak padá na Alici spánek a málem se vyvalí z lavice do uličky. Ještě se ale stihne zeptat: "Mami, kdy už začne ten koncert? A proč se ten pán pořád modlí?" Zpátky do naší ulice nás jde pěkný hrozen, téměř všechny rodiny sousedů. Ali mi klimbá na rameni, doma se tak akorát svalí do postele, pak Klárka, potom Ivča a Vánoce jsou pomalu over...

Předvánoční GC

Na lyžařskou školičku na Severák jsme se nedokopali, chtěl jsem holky vytáhnout ven aspoň na chvíli odpoledne, ale prý né, že si krásně hrají a ať jdu sám. Tak jsem nabil GPSku poklady, nastartoval Astru a poodjel k Ondřejovu. Dva poklady čekaly u Zvánovického potoka na jižním cípu Voděradských bučin. Námraza kouzlila v korunách stromů a tak byl les zajímavě dvojbarevný. Keška "Mlecí kameny" mě zavedla na místo, kde jsou podél potoka tu a tam položené žulové kruhové kameny, dnes už obrostlé mechem, které se dřív používaly k drcení rud. Do setmění ještě zbýval nějaký čas a proto jsem přejel do Ondřejovského areálu astronomického muzea, kde se schovávala dnešní třetí keška "Pod peřinou". Vrch nad Ondřejovem byl pohádkově bílý, každá volná vetvička obalená bohatou námrazou, nikde nikdo, ticho, mlha, radary, anténky... Zmátl mě trochu název pokladu a tak jsem hrdinně hledal pod "peřinou" namrzlých tisů, kde samozřejmě nic nebylo. O kešku jsem pak naštěstí zakopl pod naprosto jinou duchnou, ale procházka by tentokrát jistě stála za to i bez úspěšného lovu.
Je jedna v noci, Klára se budí a má 38.5, skelné oči, ještě že jsme na ty lyže nevyrazili...

sobota, prosince 22, 2007

Vánočky

Než se rozjedeme do Psár k Rožkům na tradiční pečení vánoček, jen malou vsuvku, která se týká vánočních her Klárky a Alice. Klára hraje Marii, na klíně chová bejbyborna Ježíška, Alice představuje gratulující dav. Klára: "A nezapomeň přinýst dary! Hlavně zlato, jsme chudý..."

Po hamburské odmlce se opět před Vánocemi scházíme k společnému pečení vánoček, tentokrát u Rožků v Psárech. S pomocí receptů našich babiček a dědů se kolem půlnoci podařilo vyndat z trouby voňavé a dozlata upečené vánočky.

Inverzní počasí na hradešínském kopci ještě stále dělá divy a zdobí stromy i rákosí nádhernou námrazou. Sice už ne tak bohatou, jako ještě včera, ale pořád je na co se koukat.

neděle, prosince 16, 2007

Lyžařská školička III

Třetí lekce lyžařské školičky. Přes všechny pochyby se začínají projevovat zkušenosti nabrané předcházející dvě neděle. Na vleku jezdí obě holky suveréně samy, dolů z kopce to taky jede celé skupině rychleji, a mně nezbývá, než běhat nahoru a dolů. Počasí se dneska vydařilo, dole v údolí Jablonce je vidět jen mlhu, ale tady na kopcích je modrá obloha a sluníčko příjemně hřeje do tváří. Stále se nám nedaří vstávat po pádech, musím si lépe všimnout ostatních dětí, zda jim to jde líp. Jestli je rovnání lyží pro holky nápor na koordinaci a svaly, pro mě je to frontální útok na nervy. Někdy si až říkám, že to není normální, že mám na svahu dva tydýty. Závěrem ale dostávají holky velkou pochvalu, ještě jednou si navíc sjedeme sjezdovku a hurá do nížin.

video

neděle, prosince 09, 2007

Lyžařská školička II

Přes týden bylo teplo a tak jsem denně sledoval zpravodaj, jestli se vůbec na Severáku lyžuje. Žádné rušení školky se neobjevilo a proto jsme v neděli ráno nazuli přeskáče a začali šplhat ke svahu. Teplo a déšť přes týden, mráz minulou noc udělaly ze sjezdovky jedno velké tvrdé kluziště. Na čerstvé začátečníky podmínky ideální... A taky že jo, lyže se smekaly na všechny strany, pády bolely, děcka bečela. Ještě že před obědem začalo hustě padat. Rychlost se zmírnila, naopak nový sníh se začal lepit na skluznice a mnoha lyžařům se z kopce moc nedařilo. To ale nebyl případ Klárky, které nové lyže na rychlosti vůbec neubraly a stále si dělaly, co chtějí. Závěrečné jízdy na laně ale všem spravily náladu, spousta křiku a legrace, veškeré bolístky rázem zapomenuté.

video

středa, prosince 05, 2007

Mikuláš

Odbíjí šestá. Alice už hodinu bučí, že se bojí čerta, čelo jí jen hoří. Klára se zdá taky nedočkavá, nalepená u okna vyhlíží, jestli už nejdou. Vrznou vrátka a zahradou se začnou trousit stíny. Čekali jsme skromnou výpravu Mikuláše, čerta, možná i anděla, ale namísto ní se nám do sednice nahrnula tlupa čertů, andělů, a dokonce dva Mikulášové. Zhodnocení dobrého a zlého, básničky, odměny v punčoškách, holky vypadaly docela spokojené, že celá banda zase odtáhla na další štaci. Klára: "A mami, teď zase přijdou, až bude zima, jaro, léto a podzim?" "No jo, až za rok, to je spousta času." "Uffff...."

neděle, prosince 02, 2007

Lyžařská školička I

Napadlo a SkiBižu zahájila školičku lyžování. Kam jsme se přihlásili. Abychom neměli začátek jednoduchý, naočkovala si Klára angínu a musela zůstat doma. A my s Alicí zahájili sami.
9:00 družstvo Veverky. Desítka prcků v helmách začíná poznávat, co to je mít na nohou lyže. Které si většinou dělají, co chtějí. Padání, zvedání, chození, klouzání, padání, sem tam pláč i vzteklý řev. Trojice instruktorů ve mně budí téměř posvátný obdiv. Ale i prckové se nakonec dopraví na kopec a začne první jízda dolů. Samozřejmě styl nočník. Pobaví mě okamžik, kdy instruktor zavolá "Můžem!" a na to se celá desítka lyžiček natočí směrem z kopce a děti se rozjedou. Kam se na jeho chytačksý výkon hrabe Čech v Chelsea. Pod svahem mě potkává chlapík, co říká, že jsme spolu chodili do třídy. Bavím se, jako kdybychom se viděli včera, ale v hlavě mi to šrotuje a za nic si ho nedokážu zařadit, natož pojmenovat. Jsem srab, nepřiznal jsem se.

neděle, listopadu 25, 2007

Adventní večer

Páteční soumrak u kostela Sv. Jiří byl velice ponurý a vnukl mi nápad na strašidelné téma krátké bojovky pro děti, až v sobotu přijedou na Adventní tematický večer. První brečela hrůzou Janička Šimánková, u kostelní zdi pak i Majda Kotků. Zřejmě to mělo náboj...

Zatímco jsme se my dospělí zahřívali svařákem, děti se odreagovávali tvořením figurek z vizovického těsta. Z jeho přípravy máme ještě dneska namožené prsty. Adventně laděný znalostní kvíz potrápil mozkové závity, ale každý si víceméně mohl hodit kostkou. Průměrné skóre bylo asi tři body z deseti. Kulinářským tématem byla staročeská kuchyně a na stole se sešly klasické polévky, škvarkové placky, kachna se zelím.... výsledkem byla narvaná bříška, která jsme museli uplácet pestrým výběrem vín.

pátek, listopadu 16, 2007

Lyžařská výbava

Přihláška do lyžařské školky je podaná, sníh padá a je tedy nejvyšší čas opatřit holkám výbavu. Ivča to kouzelně stihla za jedno odpoledne a tak jsme se večer mohli kochat sportovní výbavou. Nejvíc se asi líbila Alici. S helmou a brýlemi by nejradši spala. Když to nejde, aspoň s nimi kreslí...

čtvrtek, listopadu 15, 2007

Dvoustá keš

Konečně je tam! Po dvou neúspěšných pokusech, po téměř třech týdnech bez nálezu se naskytla další příležitost. Tou byla služební cesta do Bratislavy, kde jsem měl pohovor s kanadským uchazečem na místo do naší Belgické kanceláře. Jak říkal pan obchodník Lustig v Lotrandu a Zubejdě - "Inu, svět je malý a o překvapení není nouze..."
Dvoustá keš byla dokonale masňácká, motoristický drive-in, kde je potřeba jen obejít auto vyzvednout ji. Úplný opak toho, jak jsem si ji maloval. No jo, tak to někdy chodí. Abych si spravil náladu, zadal jsem další s tajemným názvem "Mramorová hôrka" a pak se jen divil, když mě šipka zavedla ke hřbitovu v Bratislavksé Lamači. Nicméně hřbitov je to naprosto úžasný. V dubovém lese na strmých srázech v moři hnědého listí svítí stovky střídmých, na plocho položených náhrobků se spoustou podzimních květin, sehnuté babičky se srdnatě potýkají s prudkým svahem a kluzkými schody, kapuce přes hlavu, aby si šediny uchránily před ledovým větrem a padajícím sněhem. Dokonalá atmosféra. Dokonalá byla i schovka, trošku mě potrápila, nakonec odměnila svým provedením i obsahem. Tak. Odloveno, zalogováno, teď už jen udělat práci a frčet do Hradešína.

středa, listopadu 14, 2007

Blízká setkání

Sněží a já se s autem plazím z letiště do Hradešína. Silnice jsou pěkně bílé, dálková světla se prodírají poletujícími vločkami, večerní idylka. Konečně odbočka na Hradešín. Najednou koukám, přes silnici běží kaňour, nic moc velikého, ale i tak brzdím, jak se jen na sněhu dá. Už je na druhé straně, pohoda. Ale v tom za ním vyráží jeho větší brácha nebo teta, nemám čas to sledovat, stihnu tak akorát přibrzdit a BUCH! pravým předkem ho nafackuju. Pokračuju dál, nemám chuť se pasovat s naštvaným divočákem. Auto a tudíž snad i prasátko vyvázli bez újmy, ono v patnáctikilometrové rychlosti to byla spíš taková pusinka...

neděle, listopadu 11, 2007

Velká Kunratická

Myslím, že to bylo na jarním volejbalovém turnaji, kdy jsem se v nestřežené chvíli nechal zlákat po několikaleté odmlce k účasti na Velké Kunratické. A že jsem si na comeback nemohl vybrat lepší ročník. Ráno jsme v Hradešíně měli určitě přes pět čísel sněhu a stále padalo, obloha temně zamračená . Pražské webové kamery sice tolik sněhu neukazovaly, přesto ale všude déšť a marast. Před jedenáctou jsme se postupně sešli u výdeje čísel a v pláštěnkách se ustrojili. Už během rozběhu jsme rázem měli boty uniformně zablácené.
12:22 start. a po stu metrech první potok. Sbohem, suché botky, říkám si, když do půl lýtek zajedu do ledové vody. Za potokem první kopec. Po stovkách borců, co běželi před námi, je z cesty jen blátivá skluzavka. My po ní bohužel musíme nahoru. S jazykem na vestě se tam vydrápu a po krátké rovince hned dolů, kde čekají brody dva a nekompromisně mě zmáchají. Hrádeček. Bolí mě za krkem, když zakloním hlavu tak, abych dohlédl vršku. Tupá bolest se záhy přesune přes plíce do nohou. Zlaté provazy, které jsou natažené podél tratě, aspoň se můžu přitahovat rukama a když mi uklouzne noha, nesjedu zpátky až dolů pod kopec. Sjezd z Hrádečku. Klouzavé bahno. Stávám se snowborďákem. Boty obalené bahnem omývám v posledním čtvrtém brodu a povzbuzován nemnohými diváky vyklusávám pod poslední kopec. Opět skluzavka, provazy a sípavý dech. Rozeběhnout se na vrcholu vyžaduje nadlidské úsilí. Naštěstí to pak už jde, jen rovinky a závěrečný sešup k cíli. Odevzdat čip, posadit se na lavici a čekat na dech, až doběhne. Čas 22:55. Z naší party jsem poslední. O to větší šance, že příští rok bude rychleší...

sobota, listopadu 10, 2007

Martin na bílém koni

Svatý Martin na bílém koni přijel. Sice o den dřív, ale zato s pořádnou chumelenicí, když kolem snídaně začalo ze zamračené oblohy padat a padat. Sníh nic moc, rtuť teploměru se stále držela stupínek nad nulou, nicméně se na trávě hned nerozpouštěl a tak jsme ještě během dopoledne měli bílo. Prvním přáním holek byl samozřejmě sněhulák a tak zatímco já se pachtil kolem výměny letních gum za zimní, začala Klára s Alicí valit koule na schneemanna. Výsledek je trochu rozpačitý, ale je to přece jen první letošní ptotoyp...

neděle, listopadu 04, 2007

Lampiónový průvod

Na jednatřicátého jsme letos jen rozsvítili dýňovou lampu před vchodem do chalupy. Teprve až dneska jsme dovršili vše, co k Halloweenu patří - masky, lampióny a tak. Mateřské centrum Klubiště pořádalo pro Šterboholské prcky lampiónový průvod a řadu dalších atrakcí. Akce lokálního významu, my se o ní dověděli díky Bendovým, protože Petra se v Klubišti angažuje a je jednou z organizátorek.
O půl páté jsme dorazili do Klubiště, alias zasedacího sálu místního úřadu a dřívě též štěrboholského kina. Na prcky tu čekalo několik aktivit. Mohli se nechat našminkovat na čarodejnice a jiné bytosti podsvětí, mohli dlabat dýně, potiskávat bramborovými razítky plachty na monstrlampión, mlsat koláče, pít čaj a my kávu a svařák. Kromě toho se spousta dětí vrhla do čarodejnicky laděných omalovánek. Zejména Alici se dařilo dodávat vybarvené papíry v neuvěřitelném tempu.
V šest jsme zapálili lampióny a vydali se za doprovodu městské policie na místní dětské hřiště. Průvodu vévodil monstrlampión potiskán rodinnými insigniemi účastníků. Jakmile všichni došli, spustil se z kopečka nad pískovišti celkem slušný ohňostroj. Prckům spadly brady a s němým úžasem pozorovali barevné deštníky světlic a rachot petard vysoko nad hlavami. Někteří jedninci se z podívané celkem rychle vrátili do své reality, třeba Alice:
"Mami, stihneme večerníček?"
"Ne, večerníček běžel zrovna když jsme se koukali na ohňostroj."
"ACH JOOO! Já bych se zrovna radši koukala na Rumcajze!"
Grrrrrr

sobota, listopadu 03, 2007

Byli jsme v TV

"Koukám v televizi na 'Dobré ráno', předvádějí tam barevné kombinace malby v bytě a já si řikám, tohle je mi nějak povědomé, kout s počítačem, obrazy, rollpa... vždyť je to sedláčků u nás v Braníku!", říká Mirka, když k nám Machálkovi přijeli na návštěvu. Chvíli jsem lovil v archivech a ukázal tuhle fotku."No jo, to je přesně ona." Zřejmě si ostravská televize vypůjčila fotku od realitní kanceláře a vesele na ní dělala pokusy s různě barevnými zdmi. Je fajn vědět, že jsme měli 'výstavní byt'....

čtvrtek, listopadu 01, 2007

Halloween

V Hamburku jsme se trochu nakazili halloweenskou výzdobou, která tam už byla docela "in", obchody se zeleninou se předháněly, který má lepší nabídku dýní a jiného dekoru. Letos jsme dýni nakonec sehnali až v Tesku, jinak nikde nic. Já nakreslil, Ivča vydlabala a vyřezala, a od včerejška máme strážce domovních dveří, co se šklebí na hradešínské sousedy. Široko daleko žádný jiný dýňový bubák k vidění není.

pondělí, října 29, 2007

Vjesolyje kartinki






Autor: Ali
Název: Maminka a mravenci
Aličina poznámka: mravenci mají jen jedno oko, protože jsou z boku. A mají vlasy!!!

neděle, října 28, 2007

Marné hledání pokladů

Naše dvoustá keš je určitě prokletá. V Jablonci nic a tak jsme dneska s Alicí vyrazili za další v Přelouči. Dvoufázová multinka, ani podle logů nic podezřelého. U elektrárny jsme u pamětních desek vypočítali souřadnice finálky, které nás vedly pěknou cestou podle Labe. Na místě pak strom s nádhernou schovkou ve vykotlaném kmeni, ale ta byla prázdná. Kolem dokola taky nic. Že by špatné souřadnice? Přepočítal jsem je ještě dvakrát, jenže pořád ukazovaly na totéž místo. Nezbývalo nám, než se zase vrátit s prázdnou...